Ani dovnitř, ani ven aneb zákaz pít i čůrat

Kdysi pohostinné, k lidem vlídné město Praha se pomalu, ale jistě mění v místo plné zákazů, příkazů a nástrah. Dvojnásob to platí o jeho centru, které okupují organizované zástupy turistů jen výjimečně zvedající zrak od displayů videokamer, tabletů a ipodů, kterými si fotí a natáčejí všechno kolem sebe, aby jim po návratu kamarádi a příbuzní věřili, že byli opravdu tam, kam říkali, že pojedou. 

Kdo by vlezl do turistické hospody v centru, nechá tam za kalné, nakyslé pivo majlant a po „tradičním českém guláši“ za třista vočí ho bude celé odpoledne bolet břicho. A co potom, když se nejpřirozenější tělesné potřeby začnou hlásit o slovo? Běda tobě, nešťastný poutníče, kdo v centru Prahy (ale i v mnoha jejích dalších čtvrtích) pocítíš nutkání takříkajíc si odskočit.
Už více než sto let byly přirozenou součástí matičky měst veřejné záchodky, kde se návštěvníci restaurací mohli po cestě domů důstojně zbavit přebytečných tekutin (o pevných odpadech nemluvě), aniž by kohokoli pohoršovali.

Jenomže po sametové revoluci přišla dolarová horečka a podnikatelé si vyhrnuli rukávy. Privatizovali a privatizovali, až se z veřejných záchodků staly soukromé butiky, herny, pizzerie a sázkové kanceláře. A když se uličkami začal šířit nesnesitelný pach čpavku, řešení bylo nasnadě: zakázat čůrat. Po nocích se plíží městem policisté a číhají na ty, kteří už to nevydrží a v nouzi si chtějí ulevit ve křoví. Přistižení nemravové zaplatí bez milosti 1000 korun do městské pokladny.
Nejnovější vyhláška pražské radnice jde ještě dál a aby to zase o kousek vylepšila, skoro v celém městě, včetně parků zakázala pití alkoholických nápojů. Běda tobě, nešťastný poutníče. Konec je podzimním procházkám s kelímkem burčáku v ruce, konec je milostným toulkám s lahvinkou vína na vrchu Petříně. A běda tomu, kdo by si troufl uhasit žízeň před obchodem nikoli lepkavou coca-colou, ale třeba lahvovou desítkou!

Kvůli pár ožralům (beztak většinou z řad rozjuchaných turistických výprav zapíjejících naposledy před svatbou svobodu) tak všichni ostatní, tiší a neškodní milovníci pozvolného popíjení pod širým nebem mají utrum. Že relaxace v tomto duchu patří již dlouhá léta k pražským tradicím? Nenechte se vysmát. Piješ na lavičce? Zaplať pokutu. Šerif a výběrčí (dva v jednom) v uniformě městské policie už dohlédne na to, aby byl pořádek. Order must sein. A to jsme se ještě před pár lety smáli Američanům, popíjejícím na nějaké té jejich avanue whiskey z láhve schované v papírovém pytlíku.