Čeští politici (ovšem nejen čeští) neustále mluví o potřebě zastavit zadlužování státu reformami. Zadlužování a rozkrádání veřejných peněz ale stále pokračuje. Občas do toho promluví nejoblíbenější český politik a poznamená, že lid český by měl být hodný a pracovitý. Jako v nějaké pohádce o dobrotivém králi a hloupém národu.
Určitě existují i jiné nadějnější cesty, než nám ukazují české politické strany. Jednu prezentují nenápadní Islanďané akcentem na přímou demokracii:
„Úvěrová expanze islandských bank vedla k zadlužení velké části islandských domácností. Následný rychlý růst úroků a pokles hodnoty islandské koruny způsobil pád tří největších islandských bank s dluhem 61 miliard dolarů. Na zemi se třemi sty tisíci lidí je to hodně. Celkové dluhy dosáhly pětinásobku ročního HDP…
Vláda musela vyhlásit předčasné volby a stala se první obětí finanční krize. Islanďané donutili poliiky velké banky znárodnit. Nová islandská vláda…rozpočtové škrty nepreferovala…
Sílilo vědomí, že politici a bankéři odpovědní za krizi mají být potrestáni. Bývalý premiér byl pro špatné řízení státu postaven před soud…
V reakci na krizi se na tvorbě nové ústavě mohli prostřednictvím internetu přímo podílet občané. V nové ústavě je uvedeno, že rozhodne-li se pro to desetina občanů, musí být zákon schválen referendem. …Stát nebude smět zachraňovat soukromé firmy. Vlastnictví přírodních zdrojů ostrova, ryb a geotermální energie se má stát společným vlastnictvím národa. Nesmějí být zprivatizovány, jen pronajaty…
Island se stal příkladem jednání, jak se má občanská veřejnost v krizové situaci postavit proti nekvalifikované a zištné politické a ekonomické moci.“
(Z článku Antonína Raška: Island jako inspirace)
