Zloděj volá, chyťte zloděje!

Politika mi moc neříká. Ale zaujal mě jeden případ. Vlivní lidé v něm z nás dělají mamlasy. Nebudu jmenovat, ať mě taky nezavřou. Hlavního hrdinu této kauzy si pracovně pojmenujme třeba pan Rád.

Selský rozum mi říká, že tento pan Rád je padouch, zloděj, takže mafián. Chytří lidé si totiž natočili jeho hlas. S ním jsou v loji i jeho kamarádi (říkejme jim třeba manželé Gottovi, protože v rádiu zrovna hrají Karla), kteří mu svými hlasy svižně sekundují.

Tunelují a tunelují, koledují si a koledují.

I babička z Ráječka, která si v televizních novinách poslechne útržky z těch několika nahrávek, ze záznamů pozná, že jsou to mafiáni jako vyšití.

O to větší je to pro tuhle babičku z Ráječka překvapení, když je vidí na obrazovce, jak se hájí vším možným, že to vlastně bylo všechno jinak. Babička usedá do křesla a propadá panice. Ptá se sama sebe, jak můžou být tihle sympatičtí lidé takové svině.

Jenže pro tyhlety mafiány není přiznání možné. Zachovat čistý štít, i když proti nim svědčí úplně všechno, je známka jejich vypěstované hroší kůže. Tu mají, soudě dle jejich neutrálních a udivených výrazů stylu „já nic, já muzikant“, ohromně silnou.

Ale i na takové musí dojít. To by na tom světě nebyla žádná spravedlnost!