V Obrnicích Romy nehýčkají. A funguje to

Byla jednou jedna obec na Mostecku. Obrnice se jmenovala. V ní žila starostka, kterou nebavilo hýčkat romskou komunitu, která tvořila téměř padesát procent obyvatelstva. A tak tahle starostka přistoupila k činům. S dalšími politiky zavedla kamerový systém, hlídkující preventisty, policejní služebnu. A funguje to. Podivným názorům Amnesty International o diskriminaci Romů navzdory.  

Starostka malé obce na Mostecku moc dobře ví (jako další miliony lidí v této zemi), že úplně bezproblémové soužití s Romy je chiméra.

O čem ostatní jen mluvili, ale jaksi nedokázali proměnit svá slova v činy, to Drahomíra Miklošová prosazuje zuby nehty. Ví, že Romové mají zavedené zvyky, gadžové podle nich nehájí jejich zájmy a jsou proti nim. I tuto bariéru se pokusila odbourat.

Že to není otázka jedno či dvou let, ale mnohem delšího období, zjistila starostka brzy.

Ale šlo to. Bezpečnost v ulicích obce s velkou kriminalitou hlídá deset kamer, které denně monitoruje městská policie. Vesnice má vlastní policejní služebnu a hlídkující romské asistenty prevence kriminality. V obecních domech jsou pověření domovníci. Pro romské děti se plánují příměstské tábory, aby se vyřádily jinak, než řádí.

Obec podle starostky vytváří Romům určitý systém pomoci, pracovní příležitosti. Od Romů se chce, aby jejich děti chodily do školy a školky, měli zaměstnané rodiče, kteří budou moct splátkovat dluhy.

Starostka je pro to, aby se mohlo v určitých případech sáhnout Romům na sociální dávky. Zpřísnila by například dávky na děti. „Dala bych je, jen když bude dítě chodit do školy a školky,“ řekla v pořadu DVTV.

…

Zkrátka, ta ženská se pustila do boje, na který má málokdo koule. Ale je vidět, že to není tak docela „boj s větrnými mlýny.“

Ta ženská mi mluví z duše, když říká: „Jsem zásadně proti tomu, abychom je hýčkali způsobem ´tady mě máte, postarejte se o mě´.“

Jen ať si z vaší obce vezmou příklad i další. Umlčíme tím trapnou Amnesty International s jejími názory o diskriminaci Romů.