Je děsně důležité oslavit jakýkoliv svátek věnovaný ženám. Ať už komunisty zprofanovaný MDŽ, nebo aktuální Den matek. Slyšel jsem, že „ženu ani květinou neurazíš.“ Neurazíte. Potěšíte. Ony si to zaslouží.
Všechny ženy bez výjimky jsou rády obdarovávány. Vůbec ne proto, že by byly marnotratné (i když jsou i takové). Jen mají zkrátka radost, když si na ně někdo vzpomene. Pokud některá tvrdí opak, maximálně lže ze studu.
Pánové, pro klid v duši a klid doma je lepší vědět, kdy se slaví Mezinárodní den žen a kdy Den matek. Rozhodně hýčkejte svou lepší polovičku i mimo tato data (pomineme-li Vánoce, její narozeniny a svátek). Radši si napište do kalendáře datum výročí svatby a podobně. Rozhodně si to nepište za uši, to zapomenete.
Ženu, ať už je jakéhokoliv vzezření, vyznání a politické orientace, tím značně obšťastníte. Někdy to však na sobě nemusí dát znát. Jako se mi to stalo s manželkou před pár dny.
Povídám jí takhle večer: „Musím Ti něco důležitého říct.“
Nereaguje, zrovna si čte noviny.
Po pětiminutové přestávce, až si dočetla ten článek, mi říká: „To je tak dlouhá dramatická pauza?“
Odpovídám: „Ano, je.“
Klekám k ní, dívám se jí do očí a zkouším zformulovat větu, kterou jsem si v duchu asi pětkrát zopakoval: „Víš, už jsem Ti to strašně dlouho neřekl a je to chyba. Jsi skvělá máma.“
Manželka zvedá oči ke stropu, jakože co to má být?
Opakuju: „Prostě Ti chci říct, že jsi vážně skvělá máma. A myslím to upřímně.“
Manželka svůj oční zdvih opakuje bez známky kladných emocí.
To může, ale stejně vím, co skutečně cítí.
Je ráda. Poznám to.
Je to sichr.
Ale proč jen jí to, já blbec, neříkám častěji?
Zaslouží si to.
