Údajná diskriminace romských dětí, omílaná ústy Amnesty International, to je neverending story. Začlenit děti Romů do běžných základních škol, místo do zvláštních, je podle této organizace zákonný požadavek a morální povinnost. Jenže jádro pudla tkví v tom, že jde o sci-fi scénář. V budoucnu nemůže fungovat dřív, než někdo zasáhne. Ten „někdo“ ale nesmí být jen tak někdo, musí to být ten nejkompetentnější. Ne vláda, ne Amnesty, ale rodiče romských dětí.
Když se podíváme kolem sebe, co vidíme? Spoustu Romů, kteří se často zrovna nepřetrhnou, aby jejich početné potomstvo sdílelo společné školní lavice s majoritní populací českých dětí.
Přístup Romů (samozřejmě jsou výjimky) ke školskému systému obecně, je slušně řečeno velmi laxní.
Pokud si tedy čtu kritická slova generálního tajemníka Amnesty International Salila Shettyho (hodnotícího Inda), chce se mi smát.
Řekl: „Řešením není děti, které se potýkají ve škole s nějakými problémy, oddělit na základě etnického principu, ale najít způsob, jak podporovat všechny děti inkluzivním způsobem. Aby mohly stejně využít svoje právo na vzdělání. To není ´luxus´, ale zákonný požadavek a morální povinnost.“
Vážený pane, uvědomte si, že základem státu je rodina. A pokud rodina nefunguje, jak má, můžete se s kolegy ochránci lidských práv a svobod třeba stavět na hlavu, vyzývat českou vládu k všemu možnému, stejně vám to bude houby platné.
V rukách to mají pouze a jenom rodiče. Třeba Lakatošovi.
