Jsem závislý na blogu. A tak končím

Blog je droga jako každá jiná. Nekouřím, až tak moc nepiju, nedroguju. Ale podlehl jsem blogu. Když se dívám za sebe, vidím dobré články, ale taky vidím kraviny, které jsem si mohl odpustit. A tak s blogem na iDnes končím.

Ještě než dám úplný pohov svým deseti prstům, s jejichž pomocí jsem sunul na tyto stránky čtenářům své myšlenky a názory, tohle mi leží na srdci:

Na začátku jedna rada všem těm, kteří mají potřebu něco komentovat, ventilovat svůj názor prostřednictvím blogu a začínají s tím. „Nepište o každé blbosti, která vás napadne. Nechte si to pěkně uležet v hlavě, a myslím, že takový jeden článek týdně úplně stačí.“

Ono se mi to dobře radí, když jsem byl někdy schopný vyplodit i tři čtyři blogy na den. Sebekriticky připouštím, že to většinou nebyly žádné světobornosti. A to právě proto, že jsem je stvořil příliš rychle.

Když jsem tak brouzdal v historii blogerské bardky Zuzany Hubeňákové, potvrdilo se mi to. I ta měla ze začátku mnohem vyšší frekvenci zveřejněných článků. A teď si nedělá hlavu z toho, když čtrnáct dní či tři týdny žádným článkem nepřispěje.

Nemusí. Napíše jeden za čas, je vymazlený a zaslouženě obdrží od čtenářů vysokou karmu.

To byl i můj sen. Jenže jsem si to představoval jako Hurvínek válku. Od každého článku jsem naivně očekával karmu přes třicet a pak byl zklamaný, že sotva dosahuje desítky.

Ano, karmy kolem čtyřicítky pár mých článků dosáhlo, ale byly to hlavně příspěvky o romské problematice, která naši společnost trápí už spoustu let a na Romy nahlíží prakticky většina lidí stejně.

S blogem končím i proto, že mými neustálými myšlenkami o něm trpí doma i naši dva malí svišti. Pozornost, kterou mám věnovat jim, ubírá na intenzitě právě psaní blogu. Kaju se a dětem slibuji, že se polepším. Odteď budu psát zase jen na své stránky www.jirik-pisalek.cz. A bude to pouze a jenom o krásných chvílích s dcerkou a synem.

Ale už dost s těmi rozumy a vylíváním srdce, ještě se z toho někomu udělá nevolno.

…Takže… Pokud uznáte za vhodné, velmi mě potěšíte na mé poměry neobvykle vysokou karmou za tento článek. Je to naposledy...

Stačí najet kurzorem myši na konec článku, kde uvidíte palec nahoru a u něj nápis Zvyšte karmu. Klikněte. A je to. ;-)

Těšilo mě.

Howgh (tečka)

 

P.S.: Tak, to je úleva. Teď už je mi nějaká čtenost a karma ukradená. Děcka, jdeme si hrát…

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Jiří Ševčík | středa 20.5.2015 11:27 | karma článku: 25,76 | přečteno: 808x
  • Další články autora

Jiří Ševčík

Jak sa Ludin a Francek vsázali

17.5.2015 v 14:44 | Karma: 9,69

Jiří Ševčík

Co rozhodně neříkejte ženě!

16.5.2015 v 23:05 | Karma: 16,69

Jiří Ševčík

Jak si Janíček našel Kaču

15.5.2015 v 14:55 | Karma: 9,17