Jak dostal Jura Frgál za vyučenú

Jura Frgál sa nemosel nikdá nikemu představovat. Znali ho všecí. Nebylo nad něho na Slovácku většího boháča. Keří mu to nepřáli, ti mu řikali hltúň. Bylo jich najvěc. A bylo na tém dost pravdy. Dyť ho aj nechaly dvě robky. Stál za starú belu a neměl pro nich dobrého slovíčka. Ani tých peněz od teho lakomca nigdá neviděly.

„Chodíš si oblékaná jak královna a si furt hladná jak mlatec. Co bys ešče chcela?“ hučel Jura na svoju první ženu Anéšu Baranovú. Šak ju honil jak zdutú kozu a peníze od něho neviděla, a to sa v nich mohl kúpat.

Anéša sa jednú tak načertila, že ho aj pleščila po čuni. Jura ju hnedkaj take liščil. Tož sa nebylo čemu divit, že jich ludé spolem moc neviděli.

Šak netrvalo dlúho a Jurovi sa postavila do cesty Janka Maláčová, šumná děvčica, kerej stačilo mrnút a chlapé sa svíjali u jejích noh.

Bylo to tak, že Janka jednú potkala Anéšu a daly sa spolem do řeči. Anéša jí celú dobu bečala na rameňu. „Bije mňa. Jednú mi takú flágl, že sem sa nemohla ani ukázat v kosteli, jak sem měla čuňu napuchlú,“ povidá Jance. No a tej sa hnedkaj v lebeni urodil nápad, co s tým.

Anéša mosela v prvéj řadě od Frgála odejít. Stalo sa. Pak už to chcelo nejakú tu historku o tém, jak je včil Janka Maláčová samotná a že sa jí v dědině šohajé nelúbí, ešče tak možná Jura Frgál.

Dyž to ten pajtáš slyšél, škňúřil sa jak měsíček na hnoju. „Janka je pěkná a poslušná robka. Dá ti aj hezké děcka, šak jí nejde o peníze,“ navykládal Jurovi v hospodě Cyril Valoš.

Jurovi sa to moc nezdálo, ale věděl, že Janka je hodná cérka. A takých v dědině moc néni. „To néjni enom tak, mosí umět vařit, pokludit v chalupě a starat sa, o co sa ženská starat má,“ povidá Jura Cyrovi. Ten jak byl naočkovaný od Anéši s Jankú, řiká mu rovnú: „Šecí povidajú, jak je pracovitá a poslušná.“ To Jura slyšel rád. Hnedkaj dalšího dňa sa vypravíl k chalupě, kde Maláči s cérú bydleli.

„Ale že máme hezkého dňa, pravda?“ uculoval sa Jura u chalupy, dyž Janka vyšla ven. „Pravda. Tak si řikám, že u rybníka bude dobře,“ čučala na ňho s hubú od ucha k uchu Janka. Jura zahořál jak laterňa a za chvílu už sa védli za ruku. U rybníka s nim Janka zacvičila tak, že do měsíca byla svajba.

Jura si myslél, jak dobře udělal. „Vzal sem si pěknú a pořádnú robku, splní všecko, co budu chtět,“ sumíroval si v hlavě.

Emomže všecko bylo jináč. Dva dni po svajbě sa Jura sa namlsal tej krásy, co dala Jance příroda. Najednú chtěl porúčat. „Uvař mi dneskaj kačenu, mám na ňu chuť. A nepřej si mňa, estli bude neco jinšího,“ povidá ráno. „Budeš ju mět, šak si zajdi do hospody a na poledne bude navařené,“ uculovala sa Janka.

Jura, šťastný jak opica, dal v hospodě tři piva a métl dom na ten oběd. „Anéšo, už su tu, možeš chystat na stůl,“ řve u dveří. Nic. V baráku sa nikdo neozval. Dojde do kuchyně a kačena nikde. Enom z ložnice sa ozývá jakési hekání. Tož Jura rozrazí dveře a čučí s otevřenú papulú, jak na jeho Jance kdosi leží.

„Jurko, vitaj. Tady Ignác mi dává to, co ty nemožeš. Šak máš svoju výbavičku tak malučkú, že ju nemožu nigdá najít.“ Jura čučí jak hovno z jamy a hlava mu rudne jak kyjovská sukňa. Chce sa na tých dvoch vrhnút, ale nemože. Za ruky ho najednú drží chlapisko jak hora, co je za nim.

Co sa stalo potom, to Jura neví. Probudí sa zrúbaný, Janka nikde a na dveřách stójí: „Jurko, esli hledáš peníze, cos měl doma pod postelú, tož ty mám všecky já. Je to málo za to, cos provédl Anéši, ále aspoň tak. Zkus o tem nekemu řéct a moji kamarádi už ti dajú neco ochutnat. Tak jak před chvílú. Janka.“

No a pak už nigdá Juru Frgála v dědině neviděli. Zmizel jak para nad hrncem. A Anéša aj Janka si našly hodné a pracovité chlapy.