Jáááárda Jágr, tu-du-tu-dududu!

Musím přiznat, že miluju Jardu Jágra. Teda manželka o tom ještě neví, ale určitě to pochopí. No co, nejen po sobotním zápase s Lotyši Jardu miluje celý národ.

Legendární osmašedesátka makala jak šroubek, bruslila jak ďas. Jarda dal naštěstí zapomenout na bolestivé grimasy, kterými nás vystrašil v předchozím zápase se Švédy. To když mu jeden z „tříkorunkářů“ sekl do ruky a odnesl to bolavý, už jednou zlomený malíček.

Všichni udělali zhluboka UFFF!, když nechyběl v české sestavě v boji s Lotyši. Malíček měl „jen“ naražený. Hrál úžasně, Lotyšům šoupl do branky důležitý gól na 3:2. Na konci zápasu byl vyhlášený nejlepším hráčem. Zaslouženě.

Jarda je ohromný fenomén. Na třiačtyřicet let na ledě nevypadá. Bruslí lépe než lecjaký o generaci mladší hokejista, na jeho kličkovanou je radost pohledět.

Hraje „chytrý hokej“ a není žádný frajírek, co musí sám skórovat. Naopak, jeho chytré přihrávky jsou pověstné.

Že je to náš nejlepší hokejista, to ví každý. Oceňuji, že je Jarda taky ohromný vlastenec. Prostě reprezentant.

Proto ho všichni milujeme.