Dyž u Vlků natřikrát zabíjali prasa

Každý sa na to třepe, každému lepoce, dyž sa to blíží. Zabijačka patří do každej dědiny. Ludé pokoštujú a nezostane enom u jedného pohárku. Ale co dyž sa u teho neco potento. Tož to pak majú všecí o zábavu postarané. A nekdy sa u teho aj pořádně zapotijú.

Jedna taká zabijačka sa odehrála u starých Vlků. Měli veliký dvůr a vzadu dva chlévky, v každém prasa. To jedno mělo eště do itrnic daleko. Druhému už do dvoch metráků moc nechybělo, tož stařeček rozhodli, že pude pod kudlu.

Domluvil sa s řezníkem na jednéj sobotě a pozval si pomáli celú rodinu a eště aj nekerých kamarádú. Stará Vlkovka pak lamentovala, na co tolik ludí. „Šak tebě sa to řekne, pazúre, starý. Zasej sa z kraja naslopeš a pak budeš dělat enom ostudu. Šak ťa znám.“

Na to sa starý Cyra Vlk těšil najvěc. Jak si prolije krčisko. Dyť ho stará doma enom furt kibicuje, že nemá slopat.

Dovčíl sa teho u Vlků na zabijačkách moc nestalo. Akorát sa dycky nekdo ožral tak, že ho moseli odvézt dom na tragaču.

Prasa, keré mohlo za to, že si o tej zabijačce dlúho vykládali po celém kraju, sa zdálo jakési divoké. Jednú aj třískalo nohama do vrat chléva, až sa skorem rozletěly. Indá zas Vlci čuli z chlévka jakési kvičání. Jak tam došli, viděli, že to prasa drtí rypákem druhé, keré má zedřenú kožu do krvi. Tož ho moseli dat do iného chléva. No a s takým mamlasem sa měl nekdo popasovat.

Ten nekdo byl řezník Fanoš Buráň. Dyž sa brzo ráno všecí zešli, a bylo jich na dvoře u Vlků bez děcek dvacet, mosel Fanoš najprv vydat rozkazy, aby každý věděl, co má jako dělat. Nabrúsil nože a už dvoch silných chlapů védl k chlévku.

To mamlasisko zachrochtalo a čučelo na nich, jak dyby vědělo, proč došli a co sa s nim má stat. Cyra Vlk vlézl do chlévka s provazem, že mu ho hodí přes hlavu a odtahnú na dvůr. Enomže Cyra sa ho bál, tož u teho vypadal jak kofboj. Nešél k němu, ale zostal za vratama a házal po něm tým provazem ze smyčkú.

Nešlo mu to ani prd. Dyž už házal po dvacáté, povidá řezník. „Počkaj Cyro, zkusim to v chlévě. Je to velké, ale furt přeca enom hlúpé prasa.“

Vlézl tam a v tu ranu začalo ródeo. Prasa ho zmerčilo a hnedkaj sa splašilo. Utěkalo za nim a vrazilo mu rypákem do noh. Fanoš to nečekál a rúbl sebú o zem a zostal ležat. Prasa jak vidělo otevříté dvéřka, tož sa nerozmýšlalo a bylo venku. Tam sa mu postavili do cesty další dvá. Jeden byl připosratý Cyra a druhý take čučal jak žaba z kyšky a ani sa nehl.

Prasa jich oběhlo a zastavilo sa na dvoře. „Děcka, pote pomáli sem a vběhnite do baráku,“ povidá potichu jedna z bab, kerá sa jediná zmohla na slovo. Všecko to drobotisko vletělo do chalupy. Řezník sa zatím zvetil a pomáli sa blížil zezadu k prasacku s pantokem v rukách. Napřáhl sa, a jak pantok letěl dole, prasa sebú škublo doprava a vrazilo do jedného chlapa. Fanoš jak švácl naprázdno, tož praštil pantokem do země a ten sa mu svézl k noze. Odnésl to enom palec, ale bolelo to jak čert.

Pantok chytíl do ruk Cyra, v kerém sa odkaďsi zebrala odvaha a potácal sa za sviňú, kerá si to namířila ke kurníkom. Rozmáchl sa a trefil ju do hlavy. Enomže měl máchnút věc. Prasa sa enom otřepalo a drclo do jedného kurníku, kerý to nevydržal a zesypal sa. Upalovalo dál k šopě, gde to vypadalo, že zboří aj tu. Enomže Cyra byl rychlejší. Šlahl ho po lebeni, tak jak sa má. Včíl už sa nezvedlo. A bylo. Oškvarky, itrnice, prét. Všeckým nakonec chutnalo, enom nekeří chlapé, co byli z rána uondaní, měli v pusi jakúsi pachuť.

Ten rok sa Cyra zlil jak to prasa. Dal si aj řezník, kerý byl známý tým, že teho moc nepopil. Dyž sa to tak vezme, ožrali sa až na děcka všecí do jedného, co u teho tehdá byli.

http://www.jirik-pisalek.cz/blog/slovacka-dedina