Varování: Následující řádky mohou překvapit svou otevřeností. Dcerka mi otevřela oči a ukázala správnou cestu. Už neříkám H.VNO, nýbrž HOVÍNKO.
Ta malá rošťanda kultivuje mou mluvu, která byla v době před jejím narozením poznamenána i pár hrubými slovy. Ač na to nevypadám, občas jsem si jimi uměl ulevit. Nu, pyšný na to nejsem. Ale změnil jsem se. Nedovedu si třeba představit, že bych šel na procházce v parku jako nějaký buran CH.ÁT. Ne, tomu je konec. Už chodím jedině ČŮRAT.
Dcera si svým narozením vytyčila jasný cíl – vychovávat mě zdrobnělinami. Nahrazují všechny ty tvrdé výrazy, které jsem dřív znal. Dceřina existence tak udělala za touhle „sprostoslovníkovou a tvrdoslovníkovou“ kapitolou mého života velkou tlustou čáru.
Jak jsem býval pošetilý, když jsem před více než dvěma lety ulehal do POSTELE. A občas jsem venku vídal PSA (popřípadě ČOKLA) nebo KOČKU.
Teď je vše jiné, lepší. Dceru ukládám do POSTÝLKY, kde usíná jedině za přítomnosti PEJSKA, KOČIČKY, MEDVÍDKA.
Se ženou jsme zůstali zpátečníky pouze u plyšové KRYSY, kterou si dcera oblíbila. Jinak to nešlo, protože KRYSEČKU bychom už vážně nedali. Nicméně, pořád manželce melduju, že jsme měli být prozíravější a už v prvopočátku tu haldu šedých chlupů nazývat MYŠIČKOU.
Co mě neskonale mrzí a s čím se jen těžko smiřuji, je fakt, že při procházce po venku už nevidím PTÁKA, ale PTÁČKA.
Má proměna je zřejmá i doma. Chválit prcka za to, že JÍ? Nepřipadá v úvahu. PAPÁ. A u toho NESEDÍ, ale HAČÁ.
Musím však přiznat, že když mířím sám do práce, jedu VLAKEM. Ale jako celá rodina už cestujeme způsobně VLÁČKEM. S malou po boku si v něm pak víc všímám okolí. Občas jsem donucen podívat se i přes sklo ven. Tu a tam se nekontroluju, a místo STROMEČKŮ, DOMEČKŮ či RYBNÍČKU vypouštím z úst: STROMY, BARÁKY a RYBNÍK. Napravuji to večer deseti otčenáši, stejným počtem zdrávasů a končím pěti motlitbami „Andělíčku můj strážníčku…“.
Naprosto přirozené je, že jsme po narození dcerky neměli doma DÍTĚ, nýbrž MIMINKO, MIMČO, MIMIŠO. To k tomu patří. Jenže divných pojmenování potomka typu DROBEČEK, MILÁČEK se nedopouštím. Tak líbezné výrazy rád přenechám jiným.
Když to náhodou zaslechnu někde na dětském hřišti, kam jsem občas nucen kvůli rozradostnělé dceři zajít, myslím si něco o PRD.LI, ne o ZADEČKU.
http://www.jirik-pisalek.cz/
