Zvažoval jsem, jaké téma mám zvolit pro svůj první příspěvek na blogu. Má prvotina obsahuje na první pohled nekonfliktní téma. Tradice zoologických zahrad ve světě je velmi dlouhá, avšak účel jejich existence se změnil.
Jiří Robenek
Jako první zoologická zahrada se často uvádí ZOO ve vídeňském Schönbrunnu otevřená již v roce 1752, dlouhou dobu to však byla zábava, vymezená pouze pro členy habsburského dvora.
První veřejnou zoologickou zahradu, zřídili v prostorách botanické zahrady Jardin des plantes v Paříži. Psal se rok 1789. Postupně začali v celé Evropě vznikat zoologické zahrady, ale chov zvířat zde neprobíhal v takových podmínkách, jako známe dnes. Zvířata trávila svůj život v malých klecích. Až v roce 1907 přišel Karl Hagenbeck, ředitel ZOO V Humburku, s novou koncepcí. Začal zvířata chovat ve volných výbězích, které ohraničovaly příkopy. Zavedl také výstavbu umělých skal, tůní či voliér pro ptactvo.
Přestože jsou dnešní zoologické zahrady rozlehlé, snaží se pro zvířata poskytnout maximální pohodlí a péči, stále ještě nacházíme odpůrce takového chovu. Odpůrci zoologických zahrad argumentují především nepřirozeností prostředí, které zahrady pro zvířata poskytují. S tímto tvrzením musím souhlasit, ale je potřeba zvážit i celkový přínos ZOO. Vždyť mnoho zoologických zahrad se podílí na záchranných programech ohrožených druhů a mají nezastupitelnou roli v edukačním procesu dětí i dospělých. Osobně nepovažují získání vědomostí a poznatků o přírodě za to nejdůležitěžší. Jako mnohem podstatnější se mi jeví vytvoření kladného vztahu k ochraně přírody a druhové rozmanitosti.
I dnešní ZOO mají své rezervy:
Abych dnešní zahrady pouze nechválil, rád bych poznamenal, že je stále hodně věcí, které lze vylepšit. Financování se zlepšilo, úspěšné ZOO jsou z velké části v chodu díky sponzorským darům a jejich soběstačnost je značná. Na druhou stranu se domnívám, že pokud jsou areály plné vzdělávacích tabulí, které poukazují na ohrožení životního prostředí ve světě, tak by měly služby pro návštěvníky vypadat jinak. Narážím především na sortiment: plastové výlisky suvenýrů a plyšová zvířátka z Číny, automaty s chlazenou Coca-Colou...
Obzvláště v době, kdy už máme k dispozici cenově dostupné nature-friendly a fairtrade výrobky, není nutné, aby měly ZOO tak silně komerční atmosféru.
Problém jménem Mario:
Když v Kodani došlo v únoru k usmrcení zdravého žirafího mláděte, vyvolalo to v kruzích odborníků i mezi veřejností velké znepokojení. Vědecký ředitel zoo Bengt Holst zdůvodnil tento krok snahou o zamezení příbuzenského křížení a následně došlo i k použití masa z žirafího samce k nakrmení šelem v této ZOO. Pobouřená veřejnost byla znechucena, zejména tím, že ZOO odmítla samce prodat, aby mohl dožít na jiném místě.
Nicméně zkusme se na tuto událost podívat z pohledu Bengta Holsta. Jeho záměr byl dozajista spojen s touhou, ukázat návštěvníkům, že potravní řetězec divočiny by neměl být skrýván. Jinak si veřejné krmení šelem, masem ze zabité žirafy, nedovedu vysvětlit. Rozhodnutí ZOO můžeme tedy považovat za velmi nešťastné a netaktické, protože poškodilo celkovou pověst zoologických zahrad. Veřejnost nemá odborné znalosti a vždy bude v podobných situacích zastávat názory, založené na emočním posouzení.
