Milí čtenáři, pokud patříte ke skupině lidí, která považuje celý blízký východ za území víceméně stejných fanatiků s ručníky na hlavách, nepokračujte ve čtení, byla by to pro vás jen ztráta času. To, co nabízím k počtení, je první článek ze série, která se bude věnovat národům, které usilují o svou nezávislost.
Kurdové, Kurdistán, pešmergové … jen několik slov z mnoha, které se v posledních měsících vrývají do povědomí obyvatel ČR. Chrlí je na nás média, od Českého rozhlasu přes ČT24, až po bulvární deník Blesk. Nechci psát o konkrétní úloze Kurdistánu v konfliktu s ISIS, podívejme se na toto neohraničené území z hlediska kulturního a historického. Vždyť se jedná o území, kde v posledních letech získávají české firmy významné zakázky v oblasti stavitelství eneregetické sítě. A to může být jen začátek.
Často se říká, že Kurdové jsou nejpočetnějším národem, jenž nemá vlastní státní útvar, který by chránil jejich kulturu. A v čem je Kurdská společnost tak zvláštní? Na první pohled vybočuje z běžného uspořádání, které panuje v regionu.
Kurdové žijí obklopeni islámem, který je často nemilosrdný k jiným kulturám, přesto se těmto lidem daří přežívat. A to již po staletí. Většina Kurdů by vám na otázku: „Jaká je vaše víra?“ odpověděla, že je to islám, avšak v místní podobě je to islám mystický, silně ovlivněný vírou v Univerzálního ducha, vycházející ze zoroastrismu. A to ani nezmiňuji místní křesťanství, jezídismus a judaismus. Nábožensky byl Kurdistán často velmi pestrý, přesto zde platila silná vzájemná tolerance.
Asi si říkáte, že muselo být pro jejich kulturu devastující začlenit islám do své vlastní víry, avšak Kurdové s tím nemají problém, i kdyby se jednalo o jiné náboženství. Jsou přesvědčeni, že každé světové náboženství je projevem Univerzálního ducha. U nás bychom řekli lidově, že Bůh je jen jeden. A to jim pomáhá přežít, přestože se samozřejmě neubránili perzekucím ze strany ortodoxních muslimů.
Pokud se začnete o kurdskou kulturu, potažmo historii zajímat více do hloubky, budete překvapeni, jak se v ní odráží mnoho prvků z helénistického období. A jak silnou pozici zde mají ženy, které se těší velké úctě i svobodě.
Prozatím to vypadá, že píši agitační text, který oslavuje Kurdy. Tak se pojďme podívat na příčiny neexistence samostatného Kurdistánu. Ať tento obraz dostane i šedivý odstín.
Kurdistán pouze na papíře:
První šance na vznik samostatného státu přišla po prohře Osmanské říše v 1. světové válce. Očekávalo se, že na území této zaniklé mocnosti povstane mnoho nových útvarů, tak jako tomu bylo v případě Rakouska-Uherska. Také se tak stalo a v poválečných letech, konkrétně v roce 1920, došlo v Sévres u Paříže k sepsání mírové smlouvy, která jasně deklarovala nárok Kurdů na autonomní pozici v nově vzniklém Turecku. Dokonce je zde jasně dáno, že Kurové mají jeden rok na to, aby se případně vyjádřili, zda chtějí svůj vlastní stát.
Jenže nic takového se nestalo, v Turecku se ujal moci Mustafa Kemal Atatürk, který se svou armádou vyhnal cizí síly, které po 1.světové válce okleštily Osmanskou říši a Turecko pod jeho vedením podepsalo 24.července 1923 smlouvu v Lausann. Tato nová smlouva s velmocemi uznala mnohem větší územní nároky Turecka, než ta v Sévres. A také se v ní nenacházela ani jedna věta, zaručující práva Kurdům.
Z mého pohledu nebyl osud Kurdů pro Francii, Anglii, USA ani další státy tak důležitý, aby si komplikovaly vyjednávání v Lausann „Kurdskou otázkou“. Nicméně Kurdové od té doby nepřestali toužit po samostatnosti a jejich přání časem přerostlo do konfliktu s Tureckem. V tom se obě strany projevily velmi brutálně. Ostatně, všechny státy, kde se pomyslný Kurdistán nachází, mají na jeho obyvatele spadeno, protože je znervózňuje kurdská nezlomnost.
V roce 2014 došlo k výrazným změnám, Turecko s Kurdy našlo společného nepřítele v podobě ISIS a jejich vztahy se mírně zlepšily. Avšak je téměř jisté, že k vyjednávání o samostatnosti je ještě daleko.
Pokud hledáte příčinu toho, proč část států ke Kurdům přistupuje chladně, naleznete ji v Arménské genocidě. Tehdy se část Kurdů měla podílet na vyvražďování Arménů. Avšak při genocidě bylo vyvražděno i děsivé množství Kurdů. Vzhledem k nedostatku ověřitelných dat můžeme jen spekulvat, jaká byla čísla obětí a naopak kolaborantů s vládnoucí tureckou garniturou, která tyto přesídlovací pochody smrti řídila.
Tento článek nemá sloužit jako studnice informací o Kurdistánu, ale jen jako inspirace pro Vaše další pátrání po poznání. Závěrem bych rád doporučil film Želvy mohou létat, odehrávající se v kurdském uprchlickém táboře. Nejedná se o žádný Hollywood, nýbrž o tvorbu kurdsko-iránského režiséra Bahmana Ghobadiho.
Pokud Vás článek zaujal, můžete jej „okarmovat“ a sdílet. Přivítám jakékoli komentáře a vznik diskuze.
Pojďme se společně vzdělávat, ať povědomí Čechů o zahraničních otázkách trochu povyroste. Příště se můžete těšit na článek o Ujgurském lidu.
