Co vás napadne jako první, když se řekne “Český fotbal“? Nejčastěji to budou slova: mafie, úplatky, korupce, Pelta, Berbr, Horník…Poslední jmenovaný se vrací na scénu, dokonce v pozici generálního manažera Viktorie Žižkov. Zcela podle očekávání si budeme klást otázku: “Jak to mohlo vedení Viktorie Žižkov napadnout?“
Bez ohledu na manažerské kvality pana Ivana Horníka je jeho angažování krokem do bláta. Česká fotbalová scéna má na sobě další nános špíny, který zcela přirozeně vede ke ztrátě důvěryhodnosti. A se ztrátou důvěryhodnosti přichází i ztráta na hodnotě nové značky „Synot liga“, kterou ponese nadcházející ročník nejvyšší fotbalové soutěže.
Jenže existence pochybných osobností v české kopané není příčinou problémů, jsou to pouze důsledky nekvalitního obsazení funkcionářských postů. Snad v žádném odvětví nedochází k takovému nepoměru mezi finančním ohodnocením a vzděláním zaměstnanců. Fotbalový zlatý důl nabízí velmi zajímavé příležitosti pro lidi s kontakty a vazbami na správná místa. Jak jinak si můžeme vysvětlit, že na naprostou většinu postů neprobíhají výběrová řízení a není vyžadováno vzdělání, které by odpovídalo takto náročným funkcím.
Transparentnost až na posledním místě:
Majitelé fotbalových klubů mají ve většině případů takovýto klub jako svou „hračku“. A nic jim tedy nebrání v tom, aby na posty v klubu dosadili, koho chtějí. Ve valné většině případů jsou tito mecenáši kopané z odvětví, které je sportu na míle vzdáleno. Jenže ti samí lidé se nesmírně podivují, když není jejich klub, potažmo český fotbal, schopen konkurovat Evropě.
Financování klubů je dalším faktorem, který snižuje veřejnou reputaci jednotlivých klubů. Až na naprosto ojedinělé situace nedochází ke zveřejnění platů hráčů. Totéž platí pro přestupní částky a strukturu financování.
Napříč první a druhou ligou:
Ve dvou nejvyšších soutěžích je pramálo zaměstnanců s odpovídajícím vzděláním, přestože mají obě soutěže profesionální charakter. Občas tito lidé absolvují nějaké školení nebo kurz. Ale zkušenosti s marketingem, ekonomickým a personálním řízením nalezneme jen výjimečně. Především u velkoklubů, působících pravidelně v evropských pohárech.
Od představitelů klubů je velmi alibistické, že shazují vinu za nízkou návštěvnost na stadionech pouze na neposlušné fanoušky. Dokud se u majitelů českých klubů neprojeví sebereflexe a systém obsazování postů neprodělá změnu, bude nám evropská špička stále utíkat.
