Položili jste si někdy otázku, zda ještě máme v naší zemi nějakou diplomatickou strategii, která by měla vlastní koncept a nebyla jen prorusky nebo proamericky orientovaná? Od konce druhé světové války je chování naší republiky na mezinárodní politické scéně velmi nesamostatné.
Po ztrátě důvěry k Anglii a Francii v závislosti na Mnichovské dohodě nastalo období, ve kterém se jsme se rozhodli přejímat názorové a politické kroky od větších hráčů.
Mickey Mouse a Mrazík nejsou kamarádi
Ano, jak asi tušíte, narážím na vyostřené vztahy dvou světových velmocí, které se stále nedaří uklidnit.
Rusko se prezentuje jako silná říše, která vyžaduje respekt od ostatních států. Ten je v jejich podání postaven na základě jejich nepopsatelně velké rozlohy a síly medvěda.
USA naproti tomu vedou svůj velmocenský život poněkud jinou formou, schovávají se za vládní agentury a navenek se snaží působit skromněji. Přesto jsou cíle obou celků totožné, jen k nim vede jiná cesta. Abych nevyvolával dojem úplné neutrality, subjektivně mám raději americký model, protože alespoň v rovině osobní svobody jednotlivce zanechává větší prostor. Avšak i jejich vnitrostátní a mezinárodní politiku považuji za tak špatnou, že není hodna následování. Přestože je úspěšná, je postavená na narušování cizích sfér vlivu a destabilizaci jiných regionů.
V posledních dnech všichni vnímáme, jak se naše společnost štěpí. Nejen na zastánce a odpůrce pana prezidenta, ale také na prorusky a prozápadně naladěné občany. Bylo to zde vždy, ale nikoliv v takové míře.
Mám z toho velmi nepříjemný pocit a pevně doufám, že zde postupně vznikne i třetí skupina lidí, která bude přesvědčena, že se opět můžeme stát silnější v mezinárodní politice, aniž by bylo nutné jen slepě následovat ty nejsilnější. Pak třeba příští prezident nemusí být proamerickým šlechticem ani obdivovatelem pevné vlády ruského supermana.
Žijeme v srdci Evropy a pokud se dokážeme dohodnout mezi sebou, nemusíme být jen srdcem geografickým.
Závěrem bych rád dodal, že si plně uvědomuji naši pozici při vyjednávání v otázkách mezinárodních, prozatím jsme trpaslíkem, ale jak dějiny mnohokrát ukázaly, velikost a počet nejsou rozhodující. Ale bude to dlouhá cesta a musí být lemována kvalitními lidmi.
