Pro Elišku

Stejně, jako měl Beethoven svoji skladbu Für Elise, tak já mám známou ze středoškolských studií, která se jmenuje také shodou okolností Eliška - i když Elise a Elisabeth jsou synonyma, která lze do češtiny přeložit nejen jako Eliška, ale i jako Alžběta, tak chtěla, abych napsal článek jen pro ni, aby si do mě pak mohla po Skype rýpat. Chtěla něco z odvětví práva a při projížďce na kole mne napadlo toto.

Když se podíváte do katastrálních map, tak zjistíte, že obvody mnoha katastrů především obcí, ale i měst, jsou tvořeny především různými přírodními hranicemi, jako jsou lesy, louky a třeba řeky. Toto dělení má svůj původ již ve středověkých hranicích panství a pokud je soudruzi nedokázali zničit, tak na mnoha místech přetrvávají dodnes.

Na vyznačování hranic se ve středověku používaly především hraniční kameny, ale také stromy, neboť kámen (i když to dá velkou práci) přemístíte, u stromu to jaksi nejde, aniž byste ho jaksi nezničili. Proto dodnes stojí například v Kunratickém lese, hned na okraji u nákupního centra Chodov staletý dub, který byl prý vysazen již za doby Václava IV. Škoda jen, že se málokdo z Pražánů zastaví, aby se podíval, co zajímavého může být v jejich městě mimo Hradčany a Václavák.

Zde není problém, ale problém byl, když byla hranicí řeka. Břehy řeky jsou jasné, ale komu patří ona samotní řeka. Tímto problémem se zabýval i slavný holandský právník Hugo Grotius, který řešil tedy spíše námořní hranice a v duchu svého přirozenoprávního myšlení dospěl k názoru, že  „ ŠIRÉ MOŘE PATŘÍ VŠEM ", jak doslova napsal ve svém díle Maare Liberum. Jak stanovovat hranice pozemků, když byla hranicí řeka, se zdá být na první pohled jako banalita, ale je to asi tak banální, když Ústavní soud USA řešil, jestli je meloun ovoce nebo zelenina. Nesmysl, řekne se, ale problém byl, že na ovoce bylo uvaleno clo, zatímco na zeleninu ne. A jak jde o peníze, tak je i banalita důležitá.

Stejně tak je možno se dohadovat, zda řeka patří obci X nebo Y. Řeka totiž může být dobrým zdrojem příjmů, když se po ní plaví lodě, které Vám musí zaplatit. Obecně se ve středověku bralo za to, že hranice buď vede přesně středem nebo řeka nepatřila ani jedné straně, což bylo řešení, které nahrávalo tomu, že řeky jsou majetkem královým. Jak je to v dnešních dobách nevím, ale věřím, že jistě nejaká úprava k této problematice existuje. Minimálně ve sféře mezinárodního práva - pravděpodobně veřejného.

Vím, že tento článek asi neobsahuje nic zázračného a světoborného, ale samotného mě toto téma zaujalo a pokud byste o něm věděli více, budu rád za Vaše komentáře a příspěvky. A hlavně doufám, že se bude líbit té, pro kterou byl napsán.