Přijde mi smutné i zajímavé zároveň, že mnohdy obyvatelé Prahy ani netuší, jaké dějiny kráčely těmi či oněmi místy jejich města a naopak se najdou Nepražáci jako jsem já, kteří toho o jejich městě ví více než oni sami. Když v Praze pojedete tramvajovou linkou 14 nebo 24, dojedete dříve či později na zastávku Těšnov. Tento článek však není o tramvajové zastávce, ale o budově, na kterou si dnes vzpomene již jen málokdo, ale která do 16. března 1985 dávala místu dnešní tramvajové zastávky neopakovatelnou a dnes již neexistující atmosféru.
Praha Těšnov byl od roku 1953 poslední název vlakového nádraží v Praze, které bylo považováno za jedno z nejkrásnějších ve střední Evropě a hrdě se mohlo srovnávat s nádražními skvosty Evropy z doby slávy železnice v 19. století. Bylo dokončeno v roce 1875 jako jedno ze tří koncových nádraží v Praze a připomínkou na toto uspořádání je dodnes například Café Imperial, které se nachází v pomyslné spojnici těchto tří nádraží, které byly vybudovány tehdejším způsobem jako koncová a tedy neprůjezdná.
Monumentální budova s neméně impozantní výzdobou (tak typické pro rozmařilou dobu 19. století) byla nesporným klenotem Prahy. A to až do osudného, chladného, jarního rána roku 1985. Postavena byla v místech vedení dnešní Severojižní magistrály k břehům Vltavy (proto se nádraží za nacistické okupace jmenovalo Vltavské) - pokud by nádraží stálo dodnes, tyčila by se jeho majestátní budova po levé straně ve směru od Muzea směrem na Štvanici. Již při stavbě této obludnosti, vedené středem města, musela ustoupit severní část nádraží a proto se Těšnovu přezdívalo Pták bez křídla/s ustřeleným křídlem. I přes skončení vlakového provozu 1. července 1972 byla stále budova, byť pokrytá nánosem nezájmu a chátrání, skvostem, který mohl znovu rozkvést do krásy.
Při uváhách co s chátrající budovou Těšnovského nádraží bylo navrženo mnoho plánů, ale všem představám udělal čáru přes rozpočet vládnoucí režim, který rozhodl o tom, že budova, která byla od roku 1978 kulturní památkou, bude stržena, byť již nijak nebránila magistrále ani jinak neomezovala. Když byl zveřejněn tento záměr, zvedla se vlna odborné i laické kritiky, ale poplatně době byla udolána v zárodku. Když se objevil v novinách ironický článek, že v cestě magistrále je i Národní muzeum, Federální shromáždění nebo Státní Opera a bylo by záhodno uvažovat o zbourání, odnesl tuto srandičku autor článku i jeho nadřízený vyhazovem.
Internet je plný obrázků a videí toho, jak nádraží Praha Těšnov vypadalo, ale dnes si na jeho výstavnost vzpomene již jen málokdo. Kéž by alespoň na jeho místě, kde dnes roste jen pečlivě zastřižená tráva, byla malá připomínka v podobě malého modelu nebo jiné připomínky, jak dané místo kdysi vypadalo. Poslední skutečný vlak odjel z nádraží 1. července 1972 ve 23:40, ale pokud si lidé uchovají vzpomínku na toto nádraží, nebude nikdy mrtvé a pomyslné vlaky z něj budou jezdit stále. Vzpomenout si, že právě zde stával skvost, který nám záviděl svět.
