Děkuji všem, kteří mi dali svoji důvěru a rozhodli se přečíst si můj článek, nebo alespoň tento první odstavec :) Právní vědomí platného práva (de lege lata) české společnosti je typické jako ve většině zemí světa. Nedělejme si iluze o tom, že ve většině zemí je to jinak. Lidé prostě právo neznají a pokud ano, tak jen dílčí části, což je velmi povrchní um v tak provázaném světě, jakým je právo a nebo jsou představy lidí o právu poněkud zkreslené, což je někdy v důsledku horší, než absolutní neznalost. Mnohem častější jsou hospodské úvahy o tom, jaké by právo mělo být (de lege ferenda), ale tyto úvahy bohužel zůstavájí v nedopitých půllitrech... Právo je o slovíčkaření, ale to, co v běžném životě vnímáme jako synonyma pro totéž, dostává v právu naprosto jedinečný význam, který zásadně odlišuje i tak podobná slova, jakými jsou půjčka a výpůjčka. Tento článek bych rád pojal jako první z jisté série článků o právu a pokud bude zájem, rád v něm budu pokračovat.
To, co je obsahem tohoto článku, si mnohdy dlouho nemohou zapamatovat ani studenti prvního ročníku právnické fakulty, když se v rámci římského práva poprvé setkají s pojmy COMMODATUM (výpůjčka) a MUTUUM (půjčka, dle NOZ 89/2012 Sb. zápůjčka). K tomu všemu ještě nově dle NOZ přibude PRECARIUM (výprosa).
Když jsem v Římě zašel za kamarádem Luciem, zda by mi dočasně nepůjčil svoji nádhernou, mramorovou sochu Venuše za 1000 sesterciů na dnešní párty u bazénu, žádal jsem ho o COMMODATUM neboli výpůjčku, protože se očekává, že mu vrátím tutéž sochu, kterou mi půjčil a ne že mu vrátím výtvor vlastních dětí, který by nestál ani ten 1 sestercius. Totéž je situace, když si v knihovně půjčím knihu Římské právo od kolektivu autorů Právnické fakulty UK. Také se čeká, že vrátím tutéž knihu s razítkem PrF UK. Vlastnické právo k dané knize má stále Knihovna Právnické fakulty UK. Já mám knihu pouze v detenci. Důležité také je, že jde o vypůjčení zdarma, pokud bych za to něco chtěl, jde o klasický nájem.
Když se mi neurodilo obilí a neměl jsem čím nakrmit rodinu, zašel jsem za kamarádem Marcem Flaviem. Ten mi půjčil 100 sesterciů a 50 talentů pšenice s tím, že mu to za rok vrátím, Nikdo však ode mě nečeká, že mu vrátím tytéž mince a tutéž pšenici, kterou jsem s rodinou snědl. Došlo tedy k MUTUU neboli půjčce, podle NOZ od 1.1.2014 zápůjčce. Vlastnické právo k (za)půjčeným věcem přešlo na mě, což je rozdílem proti výpůjčce (commodatu). Při peněžité půjčce lze sjednat úrok, u nepeněžité si lze dohodnout, že vrátím věc lepší kvality nebo větší množství, tedy místo 50 talentů geneticky modifikované pšenice vrátím vytrvalou, ozimní pšenici nebo místo 50, dostane Marcus Flavius 60 talentů této pšenice.
A aby to nebylo tak jednoduché, od 1.1.2014 se do českého práva vrací klasický institut, který v našem právu již existoval a jmenuje se precarium neboli krásně česky výprosa. O výprosu se bude jednat tehdy, když někomu přenechám věc k užívání s tím, že není dojednáno, kdy mi ji má vrátit. Jde tedy o něco podobného jako je výpůjčka (commodatum), ale není zde určena doba, kdy mi ji má vrátit. Musí mi ji ovšem vrátit tehdy, když jej k tomu vyzvu. Třeba kamarádovi 23.5.2013 půjčím rýč, aby si mohl zrýt svůj záhon s tím, že neřeknu, kdy jej chci zpět, ale 11.6.2013 se u něj objevím s tím, že jej chci zpět a on mi jej má povinnost vrátit. Jestli to udělá, to už je věc druhá :)
Pokud Vám to přišlo zajímavé, napište do diskuze, pokud ne, tak napište dvojnásob a pokud je to ztráta času číst, tak mě nahlaste na iDnes.cz za spam :)
Příjemný den přeje
Autor
