Nadpis článku jsem si vypůjčil od amerického ekonoma Leonarda Reada. Ten ve své krátké stati I, Pencil popisuje problém tzv. rozptýlených informací a tento pojem a text jsou mezi ekonomy velmi dobře známy. Vím, že tento text zdánlivě nereaguje na žádnou aktuální situaci, ale ekonomické principy ovlivňují náš všední život více, než jsme ochotni si připustit.
Esej je vyprávěn v ich formě, kdy k nám promlouvá obyčejná grafitová tužka. Popisuje svůj "rodokmen" a konstatuje, že nikdo z těch, kteří tento text čtou, není schopen tak běžnou věc, jako je tužka, vyrobit. A začíná popisovat svůj zrod od pokácení cedru v Kalifornii, na pokácení stromu jsou třeba pily, ty jsou ze železa, železo musel někdo vytěžit, někdo musel těžaře nakrmit a tak dále a dále. To stejné rozvádí kolem tuhy z Cejlonu, kterou musel někdo zabalenou v jutových pytlích převézt z Cejlonu do USA. Pytle musel někdo ušít z juty, tu musel někdo vypěstovat a takto popisuje tužka celý svůj ohromný vznik a končí konstatováním, že nikdo z Vás neví, jak mě vyrobit.
Přitom tužek se vyrábí denně obrovské množství a zde je největší vtip celého textu, když tužka sama říká, že celý proces nemá jednoho ředitele, který by jej vedl od počátku do finální podoby. A tady ukazuje, že každý člověk, který je díl obrovské skládačky, má jen dílčí střípek informace, který potřebuje. Nikdo na světě nezná postup všech kroků k výrobě tužky, jako složení barviv, lepidel, výrobu pil na pokácení stromu apod, ale každý člověk v celém tomto soukolí zná jen onen svůj díl, který znát potřebuje a ve finále z něj vychází hotový výsledek.
Odkaz na esej Já, tužka - [http://www.libinst.cz/stranka.php?id=180]
