V dnešním vydání časopisu Týden je uveřejněn rozhovor s televizno-kuchařskou hvězdou panem Zdeňkem Pohlreichem, kterého jsem měl možno vidět na vlastní oči v Café Imperial a jehož názory, které jsou uveřejněny v tomto článku - jeden z nich je i nadpisem článku mého, byste k jeho osobě nikdy nepřisuzovali. Musím říct, že třeba vyfotit se s ním, či získat jeho podpis není nikterak obtížné. A celkově působí jiným dojmem, než jak je znám z televizní obrazovky.
Proč však nazývá český národ zkurvenou bandou? Není snad i on součástí oné zkurvené bandy? V našíé společnosti je, stejně jako v každém normálním konstituovaném národě, zakořeněna jistá hrdost k odkazu naší minulosti, kterou bychom měli přetavit v budoucnost. Ať už měla doba komunismu jakékoliv zápory, tak jejím plusem bylo, že posilovala národní uvědomění, které ačkoliv chápala v internacionálním duchu komunistické doktríny, tak přeci odkazovala ke slavným dějinným chvílím naší země a našeho národa. To, že vychvalovala do nebes dobu husitství, která sice možná byla nejskvělejší dobou našeho, tehdy velmi uznávaného a ceněnného vojska, ale na druhou stranu se pozapomínalo an to, že husité byli také bandou vrahů a zlodějů, kteří přivedli naši zemi do hospodářského kolapsu z pozice evropské velmoci a celá Evropa nás považovala za pohanský a kacířský vřed na tváři Evropy. Přesto jsme položili základy budoucí reformaci a lze s nadsázkou říci, že veškerá sekularizace a obrovský posun vědy a pokroku od doby osvícenství a průmyslové revoluce, začal právě v naší zemi v srdci Evropy.
Proč se stydět za to, že pocházím ze země a národa, která dala světu Husa, Komenského, Masaryka či Batě? České firmy a čeští myslitelé a umělci jistě přispěli nemalou mírou do pokladnice světového vědění a umění.
Že máme problémy a nedostatky? A který národ a země je nemají? Každá země má své problémy, některá větší, některá menší, ale i země s daleko většími problémy a strastmi si své země a národní hrdosti cení více než my. Můžeme být právem hrdí na to, že žijeme v zemi, která se řadí na špici ekonomického a kulturního vývoje. Stačí letmý pohled do statistik OECD či různých jiných a uvidíte, že na tom nejsme tak zle.
A že třeba máme korupci - ona je všude na světě, někde je však lépe skrytá jak jinde. Korupce a politika jsou věci, které jdou v ruku v ruce a nikdy a nikdo je nevymýtí, jen je může zkusit omezit.
Nechci nijak moralizovat, ale chtěl bych, aby vše nebylo viděno jen z oné horší stránky, protože každá věc má rub a líc a vidět jen jednu stranu mince nemůže být nikdy k užitku.
