Už nějaký ten pátek vím, že olympijský sportovní duch už dávno není až tak moc sportovní jako byl v antickém Řecku nebo možná i na počátku moderních olympijských her.
V dnešních temných časech se jedná především o byznys, komerci a zisk, a to i přestože spousta zainteresovaných lidí se nás vehementně snaží přesvědčovat o opaku a ujišťují nás o tom, jak olympijské heslo Citius, Altius, Fortius stále ještě žije.
Politici přesvědčují lid, jak olympiáda bude a je přínosem. Britský ministerský předseda před olympiádou deklaroval a sliboval poddaným Jejího veličenstva královny, že hry budou triumf, co se týká zisku a financí.
Ekonomové tvrdí, že zakázky na zhotovení olympijských sportovišť pomůžou rozpumpovat ekonomiku a snížit nezaměstnanost. Ano, pomůžou. Ale co výdaje, které nejdou vidět a zastánci her je do rozpočtu prvotně nezahrnují. Náklady na marketing. Organizaci. Bezpečnost. Tyto přece zvyšují už tak kolosální rozpočet a zadluženost (a že původní budžet několikanásobně narostl).
Netroufám si v této chvíli prohlásit, zda letošní hry budou fiaskem nebo naopak sukcesem na všech frontách. Z nedávné minulosti je ovšem známa skutečnost, že ne všechny olympijské hry byly ziskové.
Ono olympijské rychleji, výše, silněji pořád žije, stejně tak jako známé Coubertinovské „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ Ale mám dojem, že to není v kolotoči této show, úplně to nejvýznamnější či nejdůležitější a s tím baron Pierre de Coubertin bohužel nic moc neudělá, a to i kdyby se v hrobě obracel – rychleji, výše, silněji!
