Vraždění v Norsku: Přijdou další Breivikové?

Šílený čin norského „pravičáka“ Breivika nelze ničím omluvit. Lze jej pouze odsoudit. Přesto bychom se měli pokusit najít vysvětlení, proč k němu došlo. Breivik totiž nebyl typický nácek nebo psychopat. V podstatě se příliš nelišil od mnoha z nás. Rád četl Kafku a Orwellův slavný román 1984. Obdivoval Winstona Churchilla a norského protinacistického odbojáře Manuse.

Podle informací, které se k nám dostávají prostřednictvím médií, se rovněž rád díval na seriál Dexter. Měl svoji farmu a i podle jeho vzhledu nejspíš nešlo o žádného zoufalce žijícího na okraji společnosti. Není jej tedy možné onálepkovat jako psychopatického nácka a na internetových diskuzích se rozhořčovat, že může za svůj bezpochyby hrůzný čin dostat „jen“ 21 let.

Proč se tedy rozhodl Breivik k tak radikálnímu a neomluvitelnému kroku? Zatím víme, že neměl příliš velké pochopení pro přistěhovaleckou politiku Norska. Nesouhlasil s tím, aby do jeho země proudily každý rok desetitisíce muslimů. V tomto ohledu se nelze jeho nelibosti co divit. Přistěhovalecká politika celé současné socialistické socialistické Evropy je krátkozraká. Nemůžeme odčinit křížové výpravy, zotročování Afričanů a vůbec tvrdou koloniální politiku minulých staletí tím, že si necháme dobrovolně ukrajovat z koláče svobody.

Není přeci rasistické vyjádřit svůj názor na islám. Svobodomyslný Evropan nikdy nemůže považovat islám za náboženství slučitelné s jeho způsobem života. V posledních letech jsme se až příliš přesvědčili o tom, že islám je nebezpečný stejně jako fašismus a komunismus. Oběma těmto totalitářským systémům se zpočátku pouze ustupovalo. Marx a později Lenin byli a doposud jsou v některých kruzích považováni za vynikající myslitele. Ani nástup Hitlera k moci nevyvolal po Evropě žádnou vážnější reakci. Němci se nechali vražedným zřízením ošálit na téměř 20 let. Rusové museli žít pod nadvládou tvrdé bolševické diktatury jeden průměrný lidský život.

Zdá se však, že jsme se v ničem nepoučili. Chabá přistěhovalecká politika většiny evropských států, kterou v drtivé míře reprezentovali socialističtí politici, nás staví před velký problém. Myšlenka multikulturalismu není v jádru špatná. Je však velmi naivní a předpokládá, že ti „druzí“ jsou stejní jako my. Vychází z předpokladu, která má překvapivě základy v křesťanství, že když se k němu budeme chovat slušně, on nám oplatí stejnou mincí.

Bohužel, život není tak jednoduchý. Nejsme všichni stejní, nejsme si všichni rovni. To jen komunisté hlásali podobné nesmysly. Vzápětí, co se chopili moci, také prostřednictvím gulagů a sběrných dokázali všem svým odpůrcům, že rovni si všichni skutečně nejsme.

Socialističtí politici, politologové a myslitelé tvrdí, že islám je dobrý. To prý jen hrstka pomatenců jej využívá ke špatným věcem. To samé se kdysi tvrdilo o komunismu.

Ti, kdo se veřejně přihlásí k zachování evropských tradic a demokracie jsou dnes veřejně zostouzeni a vláčeni po soudech. Pokud se jedná o politiky, jsou navíc nazýváni populisty, jako je tomu v případě Geerta Wilderse (ten ještě navíc musí kvůli svým otevřeným názorům žit pod policejním dohledem). Jeho rodné Holandsko bylo dlouhá léta dáváno za příklad všem, kteří pochybovali o možném fungování multikulturní společnosti. Potom ale došlo k vraždám politika Pima Fortuyna a filmového režiséra Theo van Gogha a holandská společnost byla zděšena. Krásný sen o společném soužití moderní evropské civilizace a středověkého islámu se rozplynul.

V posledních měsících se však přeci jen začíná blýskat na lepší časy. Není to tak dávno, co francouzský prezident Sarkozy a německá kancléřka Merkeleová uznali, že přistěhovalecká politika EU musí doznat změn. Jestli je ovšem bude možné prosadit i přes socialistické vlády Evropy je velkou neznámou.

Vedle Nizozemí mají právě severské státy nejvíce otevřenou politiku vůči přistěhovalcům. Není to tak dávno, kdy se staly karikatury proroka Mohameda zveřejněné v dánských novinách důvodem pro muslimské nepokoje. V Sýrii, Íránu a Libanonu byly dokonce vypáleny dánské ambasády. Následně hrozila onomu karikaturistovi smrt a dodnes musí žít z obav o svůj život v ústraní.

Socialistické Švédsko zase zažilo při letošních volbách v důsledku nespokojenosti voličů s přistěhovaleckou politickou země téměř šok, když vyhrála pravice.

Do některých čtvrtí ve švédských, norských, dánských a holandských městech, kde žijí především muslimové, se obávají chodit i ozbrojení policisté. Muslimové se nehodlají učit jazyk země, která je přijala a poskytuje jim štědré sociálny výhody. Kriminalita v těchto čtvrtích je vzhledem k poměru počtu muslimů a domácího obyvatelstva velmi vysoká.

Frustrace Evropanů, kterým není osud jejich kontinentu lhostejný, se mohou bohužel projevit i tak zoufalým činem, jako bylo nesmyslné vraždění norského střelce Breivika. Musíme se však ptát, jestli se mu dalo nějakým způsobem předejít?  Na tuto otázku lze jen stěží uspokojivě odpovědět. Přesto se mi chce věřit, že ano. Jedním jsem si však bohužel celkem jistý. Čin Nora Breivika nejspíš nebyl v souvislosti s muslimy posledním. Pokud chceme dalším podobným vraždám zabránit, měli bychom si my Evropané začít vážit sami sebe. Nejde o to, abychom náš kontinent obehnali vysokými zdmi a uzavřeli se před Afrikou či arabským světem. Musíme však stanovit jasná pravidla a neustoupit ani o píď.

Věřím tomu, že po bolševismu a nacismu nezničí životy miliónů lidí radikální islamismus. Jestli tomu chceme zabránit, je nutné začít teď. Zítra už totiž může být pozdě. Rozhodně však ne střílením do bezbranných lidí, o tom není pochyb.