Pejskaři jsou lidé, které bych přirovnal s trochou nadsázky k náboženským fanatikům. Pejskaření, to je náboženství, které si ve své fanatičnosti nezadá se současným islámem nebo křesťanstvím z dob křižáckých tažení. Modlou není Bůh, ale pejsek, pejsánek, drobeček, hafík, štěkálek…atd.
Někteří pejskaři jsou skuteční blázni, kteří slepě věří ve své psisko. Adorují si ho a většinou pro ně jejich huňáč znamená vše. Často více než samotný člověk. Nedávno jsem na chatě mířil z lesa po cestě kolem sousedů. Seděla tam před plotem na rohu fena vlčáka. Neštěkala, jen tak na nás civěla. Prošli jsme kolem ní a najednou se s šíleným štěkotem na mě vrhla. Hbitým tanečním úkrokem doprava jsem uskočil (překvapil jsem sám sebe, v tanečních jsem byl snad 3 krát) a fenka secvakla naprázdno. Čekal jsem, že pejskaři vlastnící tohlecto nezáludné a roztomilé stvořeníčko třebas řeknou: „Hele, sorry, vona je tuze hodná. Nic, do čista nic, by ti neudělala“. A co myslíte? Pejskaři dělali jako by nic, ani si tu svou Dášenku nezavolali k sobě. Značně rozlícen jejich tupostí jsem tedy dal hlasitě vědět, co si myslím. Vůbec to nechápali, jen něco brblali o tom, abych nenadával.
Další příklad. Jedna má známá byla pokousána od psiska, přebývajícího jen o několik set metrů dále. Volně pobíhající drahoušek se zahryzl té nešťastnici do lýtka. O pár okamžiků později plážovým krokem „přispěchal“ majitel a vůbec nechtěl uvěřit tomu, že by jeho miláček byl něčeho podobného schopen. Známá pak měla kromě nepříjemného zážitku potíže kvůli možné vzteklině. Pejskaři nechtěli spolupracovat a ještě jí kvůli povinnosti předat ji potvrzení o tom, že jejich drahoušek je „čistý“, zle spílali. A myslíte si, že se tito pejskaři poučili a příště chodil pejsek na vodítku či alespoň s košíkem? No hádejte…po delší době je moje známá potkala znovu a psisko si vesele pobíhalo volně dál. Až když majitel uviděl, že jde jejich minulá oběť, tak mu dal vodítko. Kdyby tam šel někdo jiný, tak mohl být opět pokousán. Copak si, milí pejskaři, neuvědomujete, že váš miláček vám může napříště způsobit opravdu velký problém? Když už kousnul jednou, tak se to může stát znova. To zní snad logicky nebo ne?
Vůbec jsou ti Pejskaři divní. Jejich mazlíček olizuje kdejaké lejno či kaluž , pak olizuje svého páníčka a ten zároveň dělá jídlo pro celou rodinu. A zkuste těmto lidem řící něco o hygieně! Kam vás asi pošlou. Budete pro ně nepřítel psů, který nemá srdce. Marně jim budete vysvětlovat, že vůči těm čtyřnohým nebožátkům pranic nechováte nenávist. Ne ne, pro ně už budete navždy citlivka, škarohlíd a prostě nepřítel psů. Zkrátka a dobře - špatný člověk.
Nebo si pořídit psa, když bydlím na sídlišti ve 2+1. To považuji rovněž za výtečný nápad. Kolem 23:00 pak kromě opilců (vím dobře, o čem mluvím) potkáváte venku na pravidelných pochůzkách od bloku ke bloku právě jenom pejskaře. Co je to pro ty němé tváře proboha za povyražení? Celý den leží na gauči v obýváků a večer se jdou projít s páníčkem na 100 metrovou procházku, každý den to samé. To přece není normální. Chápu, že v dnešní době se lidé odcizili. Pořídit si dítě je moc náročné a tak si obstarají pejska. Ten je pak zbaven své zvířecí příslušnosti a stává se dalším členem domácností. Jenže on prostě člověk není, milí pejskaři. Byť si to tak moc přejete a namlouváte…Karel Čapek mi snad odpustí, ale já nemám opravdu nic proti pejskům. Ti za své pomatené páníčky-Pejskaře-prostě nemohou.
