Jiří Pehe a Daniel Landa bojují za lepší svět

Ač se to na první pohled možná nezdá, Jiří Pehe a Daniel Landa mají mnoho společného. Oba dva se stylizují do rolí mesiášů, kteří chtějí vybudovat lepší svět. Jiří Pehe bojuje za světlou budoucnost (tedy, bez zkaženého kapitalismu) prostřednictvím svých kvazi-filozofických textů. Daniel Landa zase napravuje zkažený svět prostřednictvím svých kvazi-filozofických pojednání.

Co je na tom však zajímavé, je skutečnost, že tito pánové mají dostatek příznivců, kteří jsou ochotni své guru následovat třeba na konec světa. Tak trochu mi připomínají hlavní postavu jménem Rádce z románu Válka na konci světa, jehož autorem je peruánský spisovatel Vargas Llosa. Nebudu čtenáře nudit obsáhlým popisem děje této knížky, ale onen zmíněný Rádce se pokusil vytvořit „rovnostářské společenství křesťanů v očekávání zániku starého světa“, jak se trefně píše v anotaci knihy. Také Daniel Landa a Jiří Pehe očekávají zánik současného světa a nabízejí svým ovečkám něco lepšího.

Jiří Pehe sám sebe prezentuje jako filozofa, politologa a publicistu. Téměř denně zásobuje své věrné esejemi, ve kterých se velmi učeně a sofistikovaně zamýšlí nad prohnilým kapitalismem, jemuž údajně zvoní hrana. Učená slůvka na prostý lid platí, a tak je mnohými pan Pehe považován za věrozvěsta a vizionáře. Jsem si jistý, že opravdu má jakousi vizi nového světa. Obávám se však, že v takovém světě bych žít nechtěl.

Jde totiž o svět, kterému vládne kolektivistický duch. My jsme já, a já  jsme my. Společnost, která povstane na troskách kapitalismu, se obloukem vrátí k Marxovi a jeho Kapitálu. Všichni si budeme rovni, multikulti bude oficiálním náboženstvím, sociální stát mantrou. Člověk sám o sobě nic neznamená, v prvé řadě jde o blaho lidu. Státní zásahy do ekonomiky jsou ospravedlnitelné a žádané, jsou přeci konány ve jménu lidu. Kvóty na přesný poměr žen v politice i vedení soukromých firem jsou základem moderní a spravedlivé společnosti.

A tak by se dalo pokračovat dál. V podobném světě jsme už měli tu „čest“ žít. Netvrdím, že Jiří Pehe je kryptokomunista, bolševik a levicový revolucionář. On je spíše představitelem jakéhosi „plíživého socialismu 21. století“, který konečně přinese dobro všem, bez rozdílu rasy, pohlaví a víry. Snad ani ty gulagy nebudou zapotřebí. Na první pohled neříká nic tak „škodlivého“, o to je však jeho „filozofie“ nebezpečnější. Nebezpečnější pro toho, kdo s ni nesouhlasí.

Už nyní čtu v diskuzích pod jeho manifesty silácké řeči novodobých revolucionářů, kteří chtějí spravedlnost pro všechny. Bude to ovšem „spravedlnost“ opět vydobytá na úkor někoho jiného. V tomto případě půjde o podnikatele, buržoje, kapitalisty, ale především svobodomyslně a samostatně myslící občany, kteří chtějí o svém životě rozhodovat jen a jen sami – bez zásahů státu do jejich soukromí.

Zpěvák Daniel Landa bojuje na stejné straně barikády jako Jiří Pehe. Oba to ještě možná ani netuší, ale vize jejich světa si je velmi podobná. Nechybí v něm řád, pravidla a samozřejmě spravedlnost. Oba chtějí přinést lidu dobro. A kdyby jej lid náhodou nechtěl přijmout, dostane dobro i tak.

Daniel Landa ke svému cíli používá poněkud primitivnějších nástrojů, ale o to mají větší efekt. Prostý lid potřebuje někoho, koho by mohl následovat. V každé době, na jakémkoli místě na světě – mesiáš „is wanted“. Za časů své mladické nerozvážnosti chtěl Daniel Landa očistit svět od Afričanů, Romů a Asiatů. Poté zmoudřel, osvítilo jej něco jako „světlo boží“ a on v sobě našel dobro. Dobro, o které se chce za každou cenu podělit s ostatními. Zakládá jakýsi řád a svá veřejná prohlášení zaobaluje do „pseudo-kvazi-filozofických“ mouder. Na svoji stranu si získává nejednu známou osobnost ze světa politiky (Vidím, Onderka…) i filmu (Vetchý).

Před pár měsíci se Landa vytasil s tajemným muzikálem, ze kterého je prostý lid naprosto okouzlen a konsternován. Magie, skvostné efekty, mudrování o životě smrti zabalené do pěkného obalu – něco podobného se prodává v hypermarketech. Konečně i obyčejný traktorista, pokladní, dělník chápe své vyšší poslání na zemi a může proniknout k jádru věci. Nietzsche, Sokrates, Kant, Hegel? Kdepak. Nebuďte bláhoví.  Nový řád světa nemůže stát na starých myšlenkách. Landa nabídnul svojí vlastní cestu a poté se stačí jen vydat. Nikdo neví, kam jej dovede, ale lepší něco než nic, což?

Přiznám se bez mučení, že věrozvěstové typu Pehe a Landa mě děsí. Ještě snad mnohem víc mě však děsí jejich příznivci. Jsem tolerantní a vůči jiným myšlenkám vcelku snášenlivý. Mám ale dojem, že mé vidění světa do konceptů pánů Peheho, Landy, ale i Bělohradského či Kellera pranic nezapadá. Je nejspíš nezadržitelné, aby se v budoucnosti neujala jedna z jejich vizí, ale pevně doufám, že to bude co nejpozději. Stejně tak pevně doufám, že poblouznění prostého lidu bude trvat kratší dobu, než mezi lety 1948 – 1989.