V důsledku klesající karmy mého seriálu o diskuzi z výše zmíněnými pány, jsem se rozhodl v tomto díle odhalit skutečně vše. Některá skandální odhalení budou možná šokovat i ty nejotrlejší z vás. Já i můj přítel Matěj Stropnický však přísaháme, že jsme si nic nevymysleli. Takže si to pojďte honem všechno přečíst.
Když už pánové načínali třetí kalíšek pravého ruského čaje, začali se vzájemně triumfovat, kdo napsal více knížek. Václav se nás v té souvislosti zeptal, jestli známe nějaké jeho dílo. Tak jsem se vytasil s Filozofskou historií. Matěj mi přitakal a oba jsme byli pyšní, že známe nejlepší dílo současného největšího českého filozofa a zároveň jediného filozofa, kterého známe.
Václav Bělohradský se trochu zarazil, ale pak nás pochválil a dal nám každému karamelu. Já jsem si ji schoval do kapsy a Matěj ji hned polknul, potom se zakuckal a Jan Keller mu musel dát pár herd do zad. Jiří Pehe mu také pár ran přidal. Pak už se Matěj nadechnul a byl zase v pořádku.
Nádavkem vyndal Jiří Pehe několik kalendářů na rok 2011. Každý měsíc byl opatřen fotografií Václava Klause a veselou říkankou. Nejvíce jsme se zasmáli té únorové: „V měsíci únoru, dostanu Klause do vězeňského úboru“. Bylo vidět, že náš nenucený smích pana Jiřího potěšil a samou radostí začal psát svůj další článek na blog aktuálně.cz.
Pak zase přišla řeč na stávku, kde jsme s Matějem také oba byli (lepší klobásky jsme už dlouho nejedli). Václav Bělohradský byl nedávno v pořadu Hyde park, kde zcela správně tvrdil, že vůči současné vykořisťovatelské vládě je třeba klást odpor. V tom jsme s ním s Matějem zajedno. Také jsme proti tomu, aby stát šetřil na obyčejných lidech. Podle informací odborářských vůdců by se měl snížit plat státním zaměstnancům o 90% a ženy s malými dětmi by prý měli propustit z práce úplně. To je přeci hrůza!
Jan Keller s námi v tu chvíli nebyl, protože chtěl zahodit žvýkačku. Bohužel v kavárně neměli zvláštní koš na tento druh odpadu. Musel tedy jet k sobě domů, kde třídí odpad do 146 různých košů. Nechal nám tam však papírek, kde navrhoval přijmout rezoluci o stávce.
Jeho nápad nás zaujal, a tak jsme se rozhodli všichni připojit i k další stávce, kterou plánuje Odborářská organizace českých včelařů na pátého října. V ten den ani my s Matějem nebudeme pracovat a nepůjdeme proto do kavárny. Jiří Pehe se zavázal, že v ten den nenapíše na svůj blog na aktualně.cz ani čárku a Václav Bělohradský nebude přednášet o Togliattim, jak měl naplánováno ve svém diáři.
Jan Keller nám po svém návratu sdělil, že druhého října se ke stávce připojí tím, že nebude přednášet o socialistickém inžerýství a jeho blahodárném vlivu na centrálně řízenou ekonomiku.
Matěj si pak všimnul, že má Jiří Pehe na kalhotách připnutou karabinku s logem ČSSD. Očividně se mu líbila a nemohl z ní spustit oči. Panu Jiřímu to neušlo a Matějovi jí dal. Dostal ji totiž na nedávném sjezdu ČSSD, kde byli přítomni i Jan Keller a Václav Bělohradský. Matějovi bylo trochu líto, že jej také nepozvali. Pan Jan mu říkal, ať si z toho nic nedělá, že ho příště určitě pozvou.
Potom jsme začali mluvit o tom, jak zachránit Kubu před jejím vstupem do světa kapitalismu. V tu chvíli Jan Keller přiznal, že je už 27 let kubánským špiónem a předává tamější vládě spoustu důležitých dokumentů. Trochu nás to zarazilo, ale zároveň v našich očích pan Keller pořádně stoupnul.
„Je to takový náš člověk v Havaně“, uculoval se Václav Bělohradský. Jeho narážku jsme ale s Matějem nepochopili, ale taky jsme se usmívali. Jan Keller se pak věnoval focení kavárenského jídelničku na mikrofilm, který pošle prostřednictvím diplomatické pošty na Kubu.
Václav Bělohradský se pak přiznal, že je také špión a pracuje pro Venezuelu. Jiří Pehe nechtěl zůstat pozadu a informoval nás, že i on je špión. Choval se ale velmi tajemně a nechtěl za žádnou cenu prozradit, o jakou zemi jde. Podle toho, že najednou přešel do ruštiny a začal objednávat vodku, jsme se však dovtípili, že nejspíš půjde o Západní Samou.
Po dopsání dnešního dílu jsem byl zatčen tajnou policií. Budu se však snažit poslat další díl prostřednictví motáku. Držte mi palce, ať mě moc nemučí.
