Tahle země není pro starý

Ve vztahu k starým lidem se naše vlády mohou opravdu stydět. Věk odchodu  do důchodu se posouvají bez ohledu na to co a kde dotyčný vlastně dělal a počty nezaměstnaných se víceméně nemění. Na začátku byla zřejmě totálně ujetá idea, vzniklá patrně v opojení parlamentního bufetu, že poslanec,advokát, havíř či voják, mají stejně náročnou práci a není tudíž problém aby 70 ti letý advokát pracoval stejně jako 70ti letý řidič obrněného transportéru či pilot. Pokud budeme vycházet z premisy, že v naší ožebračené zemi je k dispozici určitý počet pracovních míst, pak i průměrně vzdělanému chemikovi mělo být jasné, že při nástupu byť slabších ročníků mladých lidí jim budou také zapotřebí pracovní místa. Jenže, opět z chemického rozhodnutí, na těchto místech sedí budoucí důchodci, jejichž odchod do důchodu je neustále odsouván. Kromě toho, zahraniční investoři, kteří využily štědrých nabídek Cechinvestu, zaměstnávají stále více zahraničních pracovníků, neboť je to vyjde levněji. Takže v zemi s necelými 11 mil obyvatel máme 600.000 vlastních registrovaných nezaměstnaných a volná místa se neobjevují. Výsledkem je, že lidi nad 45 let jsou víceméně bez šance najít nějaké zaměstnání, bez ohledu na kvalifikaci a zkušenosti. Když k tomu připočteme zkutečnost, že důchod se vypočítává z příjmů z posledních 5 let, je zřejmé, že důchody se budou z většiny počítat z podpor v nezaměstnanost, příspěvku na bydlení atd, protože většina nastávajících důchodců bude před odchodem do starobního důchodu stejně nezaměstnaných. Být starý v České republice není vůbec snadné.Generace lidí, kterým je nyní nad 50 už pomalu nemá šanci se důchodu dožít, pokud vezmeme v potaz i demografické statistiky, např.průměrnou délku života v ČR. Na otázku, kde tedy brát na důchody, bych odpověděl asi že nejlepší by bylo vrátit ukradené důchodové fondy, nakumulované ještě za minulého režimu a které naše „pravicová demokratická“ vláda použila na podivné privatizační kejkle a prohrané arbitráže.

Jenže co s tím, když naši občané nedokáží využít tu jedinou, byť titěrnou možnost něco změnit jednou za 4 roky a nejdou volit? Copak většina národa strčila hlavu do písku, vystrčila zadek a čeká, kdo půjde kolem, aby nás nakopl? Nějak se mi tomu nechce věřit, i když výsledky účasti v eurovolbách jsou deprimující a sestava "zvolených" poslanců s mandátem 18% voličů je děsivá. Nezbývá než konstatovat, že za současný stav si můžeme sami jako národ. Možnost něco změnit bude zase za 3 roky, ale s vědomím nepatrné míry občanského uvědomění a zodpovědnosti za náš osud u drtivé většiny obyvatelstva to vidím dost neradostně.