Vláda proti Ústavě i proti lidu

Vláda Petra Fialy od svého nástupu svévolně zneužívá zákony, ohýbá Ústavu a neoprávněně si přisvojuje mimořádné kompetence. Už se z toho, bohužel, stala smutná tradice.

Vláda, která má plná ústa demokracie a liberalismu, je největším škůdcem těchto hodnot v České republice od listopadu roku 1989.

Vládní většina si zde před několika týdny, mimo jiné, tzv. „na sílu“ protlačila prodloužení nouzového stavu až do 31. května. Tedy, zcela nestandardně, šlo o jeho prodloužení o více než 30 dní. Poslankyně a poslanci hnutí SPD tehdy samozřejmě hlasovali PROTI.

Tento jednotlivý příklad chování vlády je součástí mnohem širšího problému. V posledních třech letech, od nástupu epidemie covidu a vším, co s ní souviselo, jsme si, bohužel, až příliš snadno zvykli na to, že nouzový stav už je jakousi dlouhodobou, takřka trvalou, normou, jakýmsi standardem, a že o jeho prodloužení hlasujeme každou chvíli.

Jako kdyby šlo už v podstatě pouze o nějaké běžné procedurální hlasování – mnozí to berou v podstatě už jen jako nutnou formalitu a vůbec se nad tím nepozastavují. Ani k tomu nepřipouštějí diskusi, jako cosi nadbytečného, co vládě kazí onen příslovečný „klid na práci“.

Rozhodně tomu tak ale není, to musíme mít na paměti a vždy to říkat nahlas! Protože, co je to fakticky onen nouzový stav? Jde v prvé řadě o nastolení takového mocenského režimu, který významným způsobem suspenduje práva, svobody a demokratický způsob rozhodování, včetně jeho kontroly, v celé naší zemi.

Dle příslušného zákona (jedná se o zákon „O bezpečnosti České republiky“)  má ovšem jít o krizový režim, který je použit pouze při vzniku živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty - anebo vnitřní pořádek a bezpečnost republiky. A tento režim  se má vyhlašovat pouze tehdy, pokud danou situaci nelze řešit v rámci stavu nebezpečí popřípadě standardní krizovou či jinou legislativou.

Nic z toho dnes neplatí, jestliže hovoříme o opakovaném prodlužování nouzového stavu kvůli řešení problémů spojených s příchodem statisíců uprchlíků z Ukrajiny na naše území a s jejich pobytem zde. Například neschopnost příslušných úřadů ubytovat nebo vyhostit několik stovek ukrajinsko-maďarských Romů bivakujících na nádražích či ulicích našich měst nedává vládě žádné právo uvrhnout zemi na další týdny do režimu nouzového stavu. Protože – a o tom se ve veřejné diskusi prakticky vůbec nehovoří - vláda, tedy exekutivní moc, získává vyhlášením nouzového stavu, na základě tzv. krizového zákona, mnohá velmi rozsáhlá oprávnění. A to zvláště v oblasti oprávnění omezovat základní občanská práva a svobody.

Co tedy všechno může vláda v rámci režimu nouzového stavu omezit? A, podotýkám, zcela bez ohledu na to, co uvádí jako důvod pro jeho vyhlášení, či v tomto případě pro jeho prodloužení. Příkladně jde o záležitosti základních práv a svobod. Např. nedotknutelnost osoby a nedotknutelnost obydlí či vlastnické a užívací právo právnických a fyzických osob k majetku. U toho se na chvilku zastavím, protože je to velmi aktuální. Vláda si neví rady s ubytováváním ukrajinských migrantů, docházejí jí volné kapacity ve vlastnictví státu či samosprávných celků, a tak hledá cesty, jak tyto osoby ubytovat i jinde, tedy v nemovitostech v soukromém vlastnictví. K tomu je nouzový stav, v uvozovkách, ideálním nástrojem…

My v SPD to odmítáme a trváme zde na jasném a nepřekročitelném principu dobrovolnosti. Nechť se vláda s majiteli nemovitostí dohodne dle zásad oboustranné svobodné vůle, nesmí jim nic nařizovat. A pak je zde ještě jedno řešení, docela logické a jednoduché. Když vládě došly volné kapacity na ubytování uprchlíků, tak ať žádné další nepřijímá. Zvlášť, když mnozí z nich ani nesplňují základní parametry pro statut ukrajinského válečného uprchlíka.

Co dalšího ještě může vláda v rámci režimu nouzového stavu omezit? Svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací – což je v daném případě zřejmě území celé České republiky - právo pokojně se shromažďovat, právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění. Což je ustanovení, které umožňuje velmi široký a pružný, až svévolný, výklad, jak jsme ostatně viděli po dobou dvou let
tzv. anticovidových opatření. Mnohá z nichpozději soudy prohlásily za protiprávní, či dokonce za protiústavní, ale ohromné škody už byly mezitím napáchány, mnozí živnostníci přišli o své firmy, děti o dva roky vzdělávání a sportu apod.

Současně je vláda v rámci režimu nouzového stavu oprávněna nařídit evakuaci osob a majetku, zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob, ukládání pracovních povinností, pracovní výpomoci nebo povinnosti poskytnout věcné prostředky.

Vláda je v době nouzového stavu dále oprávněna nařídit nasazení vojáků v činné službě a jednotek požární ochrany k provádění krizových opatření, nařídit vykonávání péče o děti a mládež, pokud tuto péči nemohou v krizové situaci vykonávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce, nařídit zákaz nabývání peněžních prostředků v cizí měně, cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů, jejichž emitentem je osoba s trvalým pobytem nebo sídlem mimo území České republiky, jakož i penězi ocenitelných práva závazků od nich odvozených, za českou měnu, nařídit zákaz provádění veškerých plateb z České republiky
do zahraničí, včetně plateb mezi poskytovateli platebních služeb
a jejich pobočkami, zakázat  ukládání peněžních prostředků na účty v zahraničí Jde tedy o rozsáhlý soubor oprávnění s možnými enormními dopady. O soubor oprávnění svádějící k jejich možnému zneužití, a to nevratnému, a k poškození občanských, politických, sociálních i majetkových práv občanů České republiky.

A já odmítám vystavit bianco šek zrovna této vládě a svěřit jí tato rozsáhlá represivní oprávnění. Tato vláda totiž nikdy neměla
a nemá naší důvěru, a svými kroky dnes a denně dokazuje, že si ji opravdu nezaslouží. A na základě konkrétních zkušeností s touto vládou máme oprávněné pochybnosti o tom, že by mimořádné pravomoci, které ji svěřuje režim nouzového stavu, nezneužila.

A je tu rovněž odstrašující příklad z nedávné doby ve Francii. V roce 2017 tam prezident Macron po dvou letech trvání sice formálně ukončil (mezitím šestkrát prodloužený) výjimečný stav,  ale de facto jej nechal nahradit novým protiteroristickým zákonem, který mimo jiné enormně posílil pravomoci policie. Byla to dokonce Macronova podmínka pro ukončení výjimečného stavu. Francouzská opozice to tehdy nazvala „legalizací permanentního výjimečného stavu“.

A to je přesně ono. Zatím si vláda chodí do Sněmovny pro „razítko“ na neustálé prodlužování nouzového stavu. Ale jednoho dne se může stát, že slavnostně prohlásí, že nouzový stav v podstatě může skončit. Stačí jen maličkost – přijmout Blažkův „náhubkový“ zákon umožňující cenzuru médií a trestní stíhání politických názorů, nový policejní zákon a třeba ještě něco jiného…

Dávejme si na to pozor.

Dávejme si na to pozor.