Co bude s Evropou bez EU? Musíme se pomalu začít zaobírat myšlenkou, že EU tak jak je dnes, se svojí přebujelou byrokracií, nekompetentní Evropskou komisí a parlamentem, který slouží výhradně zájmům velkokapitálu, nebude věčná.
Jednou už bude koláč sněden (či spíše prožrán) a občané budou mít amatérsky nadšených ale velice nebezpečných rozhodnutí euroinstitucí už dost. Současná rozhodnutí EK (např.povinné kvoty přerozdělování nelegálních uprchlíků z 29.4.2015) totiž přispívají ke zvýšení už nikoliv jen nedůvěry ale přímo již hlasitému odporu nejenom našich občanů proti členství v EU. Přitom je to samotná EU, která není schopná svým občanům zajistit bezpečnost, zejména s narůstající nelegální imigrací občanů zemí s velice odlišnou kulturou. Z toho všeho můžeme předpokládat dříve či později pozvolný nebo i dramatický návrat k národním státům, případně soustátím, která vyplynou z kulturní, regionální, národnostní a případně jazykové blízkosti (např.oprášení Československa, posílení vazeb Višegrádského svazu ap.).
Můžeme také předpokládat a očekávat zvýšený tlak velmocí na přerozdělení sfér vlivu na tyto jednotlivé státy, k čemuž jim budou sloužit nejenom různé demonstrace síly a ekonomický tlak, ale především místní loutkové vlády, dobře placené neziskovky a aktivisté, to celé zaštítěné médii, která se neštítí ničeho.
Měli bychom tedy společně, bod za bodem začít přemýšlet, co (všechno) na nás čeká a co bude nutné změnit
Zamysleme se ale jako první nad klíčovou otázkou naší budoucnosti – imigrací a islamizací Evropy. Již nyní je jasné, že zatímco rozhodnutí Evropské komise v této věci, která jsou často za hranicí zdravého rozumu, vnucují hlava nehlava další a další nelegální uprchlíky do členských zemí. Důsledky těchto podivných rozhodnutí ale ponesou jednotlivé země každá sama za sebe a ne všechny na to mají prostředky (např.ČR se není schopna postarat o svoje vlastní lidi v nouzi). Domnívám se, že tento vývoj bude příčinou rostoucího volání po národních referendech o vystoupení z EU a jejich výsledek zdaleka nebude předvídatelný.
EU bude mít jedinou možnost přežití za výrazně menších pravomocí k ovlivňování života v členských zemích a za snížení svobody pohybu přes hranice uvnitř EU. Pokud dojde ke zrušení Schengenského prostoru a dojde k obnovení ostrah hranic národních států, dojde ale i k tomu, že nelegální imigranti budou „uzavřeni“ na území toho státu, kde se zrovna nacházet. Jednotlivé státy se s těmito davy Arabů, Afričanů a dalších etnik budou muset vypořádat jednak samy, jednak v souladu s okolními státy. Nedomnívám se, že občané budou souhlasit s další integrací takových imigrantů do své vlastní společnosti.
Důležitou otázkou se stane bezpečnost obyvatel a ostraha hranic před nelegálním pohybem osob (ti s platným pasem mohou jít přes přechod). Naše armáda ani policie nemá dostatečné kapacity, aby byla schopna tyto dvě kategorie zajistit a ti, kteří tento stav mají na svědomí, nás budou nadále zásobovat stále dokola vyčichlými politickými moudry o spolehlivých partnerech, co nás ochrání. Dal jsem si tu práci projít dějepis: nenašel jsem ani jednoho nezištného ochránce ubohého Československa. Všichni vždycky hájili především své zájmy. Nevím tedy, kde ta moudra berou, nejspíš je zásobují z Langley. Takže nakonec bude situace taková, že ani EU ani naše vlastní policie a armáda naše občany neochrání a nezajistí bezpečnost na ulicích. Nevidím v budoucnosti jinou cestu, než že nezbude než zaangažovat samotné občany aby se postarali sami o bezpečnost sebe, svých rodin a sousedů, formou místních občanských hlídek či domobrany, která bude sledovat a hlásit pohyby podezřelých osob policii (která snad ještě bude schopna zasáhnout). Vzhledem k tomu, že většina nelegálů v Evropě jsou muslimové, nemyslím si, že by v této situaci místní muslimské komunity byly schopny a především ochotny hrát nějakou pozitivní roli v ochraně svých hostitelů a hostitelské země, spíše naopak, budou se snažit sabotovat omezování nelegální imigrace, zejména napadat ochranu hranic a stíhání radikálů neustálými stížnostmi na ochranu „lidských práv“ za podpory postupně slábnoucího vlivu veřejnoprávních medií.
