Kniha Faktor Churchill

Dostal se jsem knihu Faktor Churchill, kterou napsal Boris Johnson. Jedním slovem je to úžasná kniha a měl by si ji přečíst každý, kdo se zajímá o historii. Byla ve světě velmi dobře přijatá a je čtivě napsaná.

     V této knize se čtenář dozví, že Churchill byl politik, který se v politice pohyboval sedmdesát let. Zasloužil se o třeba i o to, že britským pracujícím zavedl úřady práce, přestávky na svačinu a podporu v nezaměstnanosti. Za první světové války se podepsal na účasti britských sil, přišel na myšlenku tanku, kterou buldočí vytrvalostí podporoval, přes odmítavá stanovisko generality a za druhé světové války vytvořil RAF. Sehrál nezastupitelnou úlohu při vzniku státu Izrael i jiných zemí. Za svůj život sepsal 37 knih, napsal toho víc ne Shakespeare a Dickens dohromady. Za román o svém otci obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Byl nesmírně pracovitý a měl fenomenální paměť.

     Ale to, co je nejdůležitější, že se zasloužil o vstup V. Británie do války. Jako už premiér zasedal Dolní sněmovně v době, kde britská vojska byla obklíčena u Dunkerque. Ministr zahraničí lord Halifax, Neville Chamberlain, Archibald Sinclair a Clement Attlee, položili otázku, zda mají mladí britští vojáci umírat ve válce, která je podle všeho prohraná a nebylo by lepší vyjednat dohodu, která by zachránila život až stovkám lidí? Pokud by dohodu vyjednali, neukončili by tím válku a nezachránili miliony životů po celém světě?  Debata se klonila k tomu, že bude lepé se dohodnout a dohodu obhajoval zejména Halifax, který tlačil na to, že je lépe podepsat dohodu teď, dokud ještě Francie bojuje a Luftwaffe nebombarduje V. Británii. Premiér Churchill nemohl Halifaxe přesvědčit o nutnosti nepřijímat dohodu. Jeho rozumná argumentace selhávala. Hrozilo, že debata skončí patem a v ten moment Churchill provedl mistrovský tah, debatu přerušil a sdělil, že se bude pokračovat o sedmé hodině.  Věděl, že rozumná argumentace selhává a rozhodl se, že když argumenty selhávají, je nutné útočit na city. Když se kabinet shromáždil, přednesl úchvatnou řeč, bez náznaku intelektuální zdrženlivosti. Po přednesu se ozval jásot a křik a někteří plácali Churchillovi po zádech.  Bylo rozhodnuto. Jak by se druhá světová válka vyvíjela, kdyby se V. Británie dohodla s Hitlerem, který od zahájení války o dohodu s V. Británii velmi stál. Za postoj Churchilla některý tisk ve V. Británii jej strhal a psal o něm, že touží po krvi jako Goebbels.

Teď něco pro odlehčení. Jeho vnuk Soames vyprávěl, že jeden konzervativních ministrů byl bukvice, ale zároveň dědečkův přítel. Každou chvíli jej někde nachytali, protože v té době nebyl na každém rohu novinář, tak se to tisk nedozvěděl. Jenže jednou pokoušel štěstěnu až moc a načapali jej jak ve tři hodiny ráno na lavičce v Hyde Parku v únoru hobluje gardistu. Došlo se k závěru, že by o tom měl vědět Churchill a byl pověřen předseda poslaneckého klubu Jock Colvill, aby to sdělil. Rozjel se do Kentu, kde Churchill pracoval. Vstoupil do pracovny, kde Churchill pracoval a vše mu sdělil a na závěr uvedl, že bude muset odstoupit. Rozhostilo se dlouhé ticho, Churchill popotahoval z doutníku a pak se zeptal „ Rozuměl jsem vám dobře, že toho pána toho přistihli s gardistou?‘ „ Ano pane premiére.‘ „ V Hyde parku?‘„ Ano pane premiére.‘ „Na lavičce?‘ „ Přesně tak pane premiére.‘ „ Ve tři ráno?’ „ Jak říkáte pane premiére.‘ „ V tomhle počasí! Na mou duši, člověk se hned dme pýchou, že je Brit.