Mnichov

Kolem Mnichovské smlouvy je mnoho nejasností a nepřesností, a tak jsem se z knih “Slovenské století”, kterou sepsal Pavel Kosatík, z knihy “Mnichov” od Davida Faberaa z knihy “Beneš” od Antonie Mares sepsal ve zkrácené verzi pojed

Nemá cenu se rozepisovat co Mnichovu předcházelo. To je věc všeobecně známá.  Tehdy chybou naší diplomacie bylo, a tedy Beneše, že problém sudetských Němců byl reprezentován jako česko-německý problém. Naše vláda se nechala zatlačit do argumentační pasti, kdo co komu udělal špatného v Sudetech, místo aby tento problém prezentovala tak, že jde o konflikt, který se dotýká celé Evropy.      Dne 15. září 1938 Beneš tajně vyslal do Paříže svého osobního emisara – ministra sociálních věcí v Hodžově vládě Jaromíra Nečase s nabídkou, že Československo je ochotno postoupit území čtyř až šesti tisíc čtverečních kilometrů asi s půl druhým až dvěma miliony obyvatel.  Proč to Beneš udělal??? Snažil se vyhnout válce s Německem nikoliv kvůli porážce, ale proto, že ani čs. vítězství nedávalo záruku, že republika bude obnovena v původních hranicích. Podle Beneše bude lepší, když se to (tj. ztráta území) stane bez války. Zvlášť nastane-li situace tak, že za ni bude možné svalit odpovědnost na cizí vlády. V memorandum pro ministra Nečase prezident psal “ Je nebezpečí, že ve chvíli, kdy připustíme princip, nakonec oni ustoupí Hitlerovi a dají všecko. “ Tedy místo čtyř až šesti tisíc kilometrů čtverečních veškerá území, na kterých žije více jak 50 procent německého obyvatelstva      Dne 5 října 1938 z Paříže poslal čs. velvyslanec Osuský, dopis, ze kterého vyplývalo, že Francie se pro svůj zrádný postoj rozhodla na základě doručení Benešova dopisu Jaromírem Nečasem.       Dne 15 září 1938 Chamberlain letěl za Hitlerem přes protesty pravicových stran. Byl to jeho první let. Přistál v Mnichově a odtud jel vlakem do Bergestgadenua pak auty do Obersalzbergu, letního sídla Hitlera, Berghofu. Zda dojednal podmínky odstoupení pohraničí v Čechách. Po návratu seznámil s podmínkami, které dojednal s Hitlerem parlament a vládu ve Francii. Byl vysloven souhlas, jak parlamentu V. Británie, tak i Francie.         Dne 18.září 1938 doráží do Londýna francouzská delegace v čele Daladierem, aby projednala to, co dojednal 15září 1938 Chamberlain na Obersalzbergu,v letním sídle Hitlera v Berghofu.      Dne 19. září 1938 schválila britská a francouzská vláda text společné nóty o odstoupení pohraničí Československa tak, jak to bylo dojednáno dne 15 září 1938 na Obersalzbergu.  Beneš text obdržel téhož dne ve 14:00 hod. a svolal kabinet. Svolal ministry šesti koaličních stran a nejvyšší generály a začali nad textem jednat.   Protože odpověď od naší vlády nepřišla do 20 září 1938 byl Chamberlain byl nucen odložit návštěvu Hitlera plánovanou na 20 září 1938 v Bad Godesbergu, kde měl Hitlerovy sdělit, zda jeho podmínky jsou splněny anebo ne. Vyslal za Benešem jak svého velvyslance, tak velvyslance Francie, aby Beneše přemluvili k podepsání dohody o odstoupení Československého území.      Dne 21 září 1938 svolává Beneš vládu a seznamuje s textem tehdejšího premiéra Hodžu, následně Hodža svolává vládu. Prezident Beneš členům vlády dal najevo, že se anglo-francouzským návrhům podřídil už před jednáním vlády a předkládá jej ke schválení. Vláda bez větší diskuze text schvaluje ve 14:00 hod. Nikdo z politiků nebyl schopen národu oznámit postoupení našeho území Hitlerovi. Pověřili proto herce Národního divadla Zdeňka Štěpánka, a ten 21. září 1938 v 19:00 hod. do rozhlasu řekl, že vláda se rozhodla v bezvýchodné situaci postoupit naše území. Byla to čistá kapitulace      Dne 22. září 1938 Prahou zmítají demonstrace a Hodžova vláda podává demisi, tak jak to bylo dohodnuté s Benešem. Hodža za svého nástupce navrhuje generála Syrového. Jmenování generála je veřejnosti prezentováno jako nahrazení neodvahy  odvahou. Jako náhrada kapitulantství vůli bojovat pod vedením nového Jana Žižky. Nový premiér z balkonu Národního shromáždění ubezpečí demonstrující, že se nevzdáme a budeme bojovat. Demonstranti se rozcházejí.     Dne 22. září 1938 v 10:45 hod. Chamberlain odlétá do Bad Godesberguna setkání s Hitlerem. Oznámí mu, že vše, co požadoval v Berghofu, je splněno. Jenže Hitler vyštěkne, že chce, aby uspokojeny i požadavky Maďarska a Polska. Chamberlain se naštve a vrací se zpět. Společně s francouzskou vládou poslali československé vládě telegram, aniž sami mobilizovali, kde stálo, že za dané situace britská a francouzská vláda nadále nemůže radit vládě československé, aby nemobilizovala.      Dne 23. září 1938 se schází nová vláda a vláda, která odstoupila v čele s Hodžou. Společně vyhlásí mobilizaci.     Několik dnů se nedělo nic a Beneš mezitím měl svůj slavný projev, kde řekl, že má plán pro všechny případy. Nikdo nevěděl, co se za ním skrývá, protože přes úspěšně provedenou mobilizaci se nedělo nic nového.      Do zkrachovalé dohody o odstoupení našeho území se vloží Mussolini. Přesvědčí Hitlera, že má s dohodu podepsanou vBerghofu souhlasit s tím, že jeho další požadavky budou uspokojeny později. Hitler souhlasí a zve do Mnichova na jednání o odstoupení Československého území. Jednání se na pozvání Hitlera se zúčastní Neville Chamberlain (Velká Británie), Eduard Daladier (Francie). Dále se jej zúčastní Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie).     Dne 27 září 1938 Československé vládě předali tzv .timetable čili harmonogram vyklízení sudetských území. Večer 28. září 1938 naši s těmito podmínkami opět souhlasili. Ráno 29. září 1938 pak byly z našeho ministerstva zahraničí odeslány dopisy na naše zastupitelské úřady, že Československo v původních hranicích končí.     Dne 29. září 1938 odlétají Chamberlain, Daladier. do Mnichova, kde do 30. září 1938 probíhají jednání za účasti Mussoliniho a Hitlera o odstoupení našeho pohraničí.      Dne 30. září 1938 po půlnoci je podepsaná Mnichovská dohoda, která dala naší vládě další ultimátum ohledně odstoupení příhraničních území.  Naše vláda se schází, a to opět nová vláda a vláda odvolaná a vysloví s odstoupením souhlas.  Morální kapitulace však nastala už dávno před Mnichovem. Kdyby Hitler podmínky nezvýšil, žádná mnichovská konference by se nesešla a jen by vešla v platnost kapitulace z 21. září 1938.      Na závěr se Benešovi, který byl nejvíce zodpovědný za mnichovskou katastrofu, tak jako mnohokrát podařilo obratně vymanévrovat ze svého podílu na celé věci a za hlavního viníka označil Hodžu, o kterém prohlásil, že ještě v roli premiéra jednal s francouzským velvyslancem v Praze Lacroixema nabídl mu odstoupení našeho území. Po Mnichovu Lacroix potvrdil, že měl rozhovor s Hodžou, ale ten se netýkal odstoupení našeho území, ale týkal se otázky, jak se Francie zachová, pokud nás Německo napadne. Následně Hodža potvrdil, že jednal s velvyslancem, ale ne proto, že by si u něj objednal ultimátum o odstoupení území, a rovněž při jednání nemluvil jménem prezidenta ani jménem vlády a velení armády. Beneš však stále tvrdil, že měl ve vládě zrádce, a to Hodžu, který byl v exilu a nemohl se bránit a později zemřel. Beneš také za viníka označil Francii a Anglii, která jej zradila. Jednali údajně o nás bez nás.