Hřebíky

Taky máte někdy dojem, že mají lidi kolem vás hřebíky v hlavě? 
Taky máte dojem, že velmi často naprosto přesně rozumíte problémům, které mají druzí lidé?
A taky jednoznačně vidíte řešení, jak z těch problémů ven?
Mimochodem, není to náhodou tak, že druzí pro změnu velmi dobře vidí problémy naše a znají řešení, co s tím?
Ale ani my sami, ani druzí, nemáme kdoví jak silnou potřebu naslouchat druhému. Pragmaticky řešíme. Což je logické. Ale ne vždy zcela účinné.
Naslouchání je první předpoklad k tomu, abychom se "dostali" k člověku. Zdá se, že mnohým lidem jde prioritně a hlavně o psychologické přijetí, o zachování vlastní tváře. Ne o řešení. Aneb jak říkal jeden psycholog, každý člověk má potřebu "psychologického dýchání" = uznání, respektu, přijetí. I když má třeba hřebík v hlavě.
Nejde totiž o hřebík.