Indicie o tom se množí a kdybych postupoval tak, jak to ve svém perfektním článku Umění propagandy - Jak se dělá z Putina Hitler, agresor a zloduch popsal pan Vladislav Weiss, tak tady vystřihnu svých klasických deset odstavců a bude vymalováno.Než však začnu, tak ještě pojednám věc sice 46 let starou, ale stále živou. A naše diskuse stále drásající. Tzv: "ruskou okupaci 1968". Přičemž je dobré věděti, že nešlo ani o ruskou a ani o klasickou okupaci, ale jakýsi policejní zásah ze strany celého Varšavského paktu a samozřejmě hlavně SSSR.
V diskuzi ke zmíněnému článku se panu Slavomíru Benešovi, kterého jsem vždy považoval za rozumného diskutéra, který ale nyní asi žije v jakémsi protiruském odéru, povedlo kouzlem nechtěného toto:
„Brežněv byl též mírumilovný a určitě nás nechtěl obsadit, ale co jiného mu zbývalo vzhledem k okolnostem, které jsme zcela určitě zavinili my.“
Pokud budu chtít být ironický, tak se tomuto vyjádření mohu jen usmát. Protože, jakkoli je míněno ironicky, protirusky a protiputinovsky, tak svým způsobem naprosto přesně vystihuje podstatu věci.
Ano, ten zásah jsme si samozřejmě na 100% vykoledovali my. Jistěže byl, z hlediska vyššího principu mravního nemravný, ale žije se v reálném světě, nikoli v nějakých etických poučkách.
Copak si někdo opravdu myslí, že Leonid Iljič Brežněv, od roku 1964 generální tajemním KSSS neměl celou tu dobu na práci nic jiného než plánovat vpád do ČSSR?
On nejenže ho nezamýšlel a neplánoval, ale on se do poslední chvíle zdráhal a tomu zákroku se bránil. Věděl moc dobře, jaký mezinárodní skandál a ztrátu prestiže SSSR způsobí. Na invazi tlačili spíše Ulbricht s Gomulkou, jejichž režimy byly v největším ohrožení.
To jsem ale opravdu odbočil od tématu. Takže zpět k MH17. Určit, kdo skutečně za onou katastrofou stojí, si netroufám a mám dokonce opakovanou tendenci říci, že to přece jen byli separatisté.
Samozřejmě, mozek citově zdravého člověka se zdráhá uvěřit, že by smrt těch 300 lidí mohla být dílem jakéhosi Machiavelistického spiknutí, které vůbec nebere ohled na životy nevinných civilistů, mezi nimi žen a dětí.
Na druhou stranu jsem se ale velmi intenzivně zapojil do debaty o bitevníků poté, co pan Tomáš Peszyński napsal toto: „Dostup letounu je do výsky 7 km. Boeing letěl ve výšce 10 km. Ale Rusáci píšou, že letěl ve "stejné letové hladině". Lžou, jako když tiskne“
Tvrzení, že vojenský stroj má menší dostup než zcela obyčejný civilní jet, mě zaujalo a studiem pramenů jsem se dopracoval k výsledku někde mezi 11km a 14km dostupu.
Když však ale poslanec ČSSD Stanislav Huml veřejně prohlásil, že za sestřelem toho letadla stojí americká CIA a že byl proveden dvěma „stíhačkami“ SU-25 (v tom jediném měl pan Peszyński pravdu – nešlo o stíhačky, ale o dva bombardéry) vůbec jsem se nezaradoval.
On je totiž obrovský rozdíl mezi tím „mít pravdu“ v nějaké technické věci a prokázat třeba, že vozy BMW jezdí rychleji než 80 km/ha mezi tím myslet si nebo dokonce mít důkazy o tom, že někdo úmyslně zavinil smrt tolika nejen nevinných, ale i nezúčastněných lidí.
Konspirační teorii, že útoky z 11.září připravila a provedla CIA neuznávám. Bylo by to příliš nejisté, složité, pracné a hlavně by v tom bylo zapojeno příliš mnoho osob. Ale, že někdo třeba amerického prezidenta informoval o možném útoku a ten přikázal mu nezabránit, to reálné je.
Ale zase je třeba brát v úvahu, že nikdo nemohl tušit, jak úspěšný ten útok bude. Že spadnou obě věže a budou tisíce mrtvých. Třeba se domnívali, že zahyne posádka a cestující a budovy zůstanou stát. oběti na životech by tak byly nějakých 20% těch skutečných.
Ale, pokud se týkalo letu MH17, tak tuto nejistotu nemohl mít nikdo. Tady muselo být naprosto každému jasné, že rozkaz k sestřelu znamená neodvratnou smrt pro všechny v tom letadle.
A jaký je závěr? Jednoduchý. Pokud nám vyšetřovatelé v nějaké historicky krátké době předloží průkazné materiály o sestřelu zbraňovým systémem BUK, tak se nebudu vzpírat. Ale, pokud nám nepředloží nic, tak to prostě ty dvě „stíhačky“ byly.
