Zdejší publikum, zvláště pak ta jeho část, kterou bych nazval „rychlokvašení pravdoláskoví agitátoři s nejasnou minulostí“ se často vyžívají v rádoby pejorativním slůvku „agent“. Myslím si ale, že jejich povědomost o činnosti různých tajných služeb, ty západní nevyjímaje, se blíží nule.
Can Malaysia Airlines Survive Missing Plane Fiasco? www.valuewalk.com
Tak například k projektu „Duhový válečník“ se Francie přiznala. Nakonec na tom, že chtěla zabránit protestním akcím firmy Greenpeace u svých jaderných pokusů v Tichomoří potopením jejich lodě Rainbow Warrior jistě nebylo nic špatného.
A zcela určitě nic špatného nebylo ani na tom, když se americké tajné služby, a to jak civilní CIA, tak i vojenská rozvědka americké armády, snažily zmapovat činnost sovětských radiolokačních stanic na Dálném východě.
Tedy, přesněji řečeno, rozlišit ty pravé, funkční, od těch falešných, nefunkčních. Maket určených k oklamání nepřítele. Jinak než skutečným narušením vzdušného prostoru SSSR to nešlo a skutečný průnik vojenským letadlem nechtěly USA riskovat.
Jak to dopadlo, víme všichni. A je to jen malý příklad toho, kdy do věci patrně byla nějaká tajná služba zapojena, ale pravdu se nikdo z dnes žijících lidí nedozví, i když od té tragédie uplynulo již více než třicet let.
Od jiné, a velmi podobné tragédie, tedy sestřelu letu MH17 uplynulo jen o něco málo přes třicet dní, ale slyšet o ní není již vůbec nic. Zajímavé. O tragédii staré třicet let víme více než o tragédii staré třicet dní. O té totiž nevíme vůbec nic.
Od počátečního „separatisticko-BUKového“ nadšení upadla naše propaganda v jistý stupeň letargie. Samozřejmě, protože jakmile začalo vyšetřování ukazovat na možný sestřel palubním rychlopalným kanónem bitevníku SU-25, spadla všem agitátorům erekce.
A spadla proto, protože systém BUK mohly mít prokazatelně obě strany. Ale dovodit, že separatisté mají stíhací a bitevní letectvo prostě nešlo. Má ho pouze ukrajinská armáda. A proto prosím, vůbec nikdo neočekávejte žádné výsledky vyšetřování toho sestřelu.
To vše dnes již spadlo do informačního močálu a zcela se tam utopilo. A jakýkoli pokus tuto věc otevřít bude hned v zárodku udušen. Byl o tom kdysi moc hezký francouzský film z roku 1978. Jmenoval se Ve státním zájmu.
A „ve státním zájmu“ je samozřejmě také naprosté ticho o příčinách toho sestřelu a k vymývání očí publika také přispívají „užiteční idioti“, kteří šíří bludy o technické nemožnosti sestřelu bitevníkem SU-25.
Tak tyto „idioty“ a další bych rád nasměroval na článek Zdeňka Šindlauera o chalanech, kteří z lokomotivy o jmenovité rychlosti 120km/h, zapsané v pasportu „vydupali“ až 162km/h.
A stačí jednoduchý matematický úkon a zjistíme, že pokud koeficientem 1,35 vynásobíme dostup 7.000m, vyjde nám 9.450m.
Takže velmi pohodlná letová hladina pro střelbu oním rychlopalným kanónem bitevníku SU-25. A důvod, proč se nikdy nedozvíme výsledek vyšetřování sestřelu malajského Boeingu 777 jsou vstřely a též výstupní otvory střel v kokpitu tohoto letadla.
