Blíží se ono velké výročí, kdy náš národ, jako skoro jeden muž oslaví jedno ze tří nejhorších selhání československé politiky v minulém století. Mnichov, Srpen a rozdělení federace. A Srpen 68 je považován jednoznačně za nejhorší.
Bodejť by ne. Když se československým komunistům podařilo zmocnit se v roce 1948 tak hladce politické moci, tak na vyčínání Dubčeka a jeho party museli Rusové, tedy Sověti zírat jako na zjevení, zvláště pak, když věděli, že Dubček vystudoval v SSSR a znal mnohé funkcionáře KSSS osobně.
Odborně se tomu říká "zpitoměl náhlým štěstím". Jako partajní bafuňář na Slovensku neznamenal nic moc, ale jako hlava celé KSČ už ano. A protože zjistilj, že "nič nerobiť" je příjemné a přínosné, tak, súdruhovia, on nič nerobil". Protože tak to bylo nejjednodušší.
A jak tak seděl na prdeli a čekal, tak se dočkal. Jeho slova "súdruh Brežněv, urobte to tak, ako uznáte za vhodné". A súdruh Brežněv to s těžkým srdcem udělal, poslal tanky a zadělal si tak nejen na českou nebo možná i československou nesmrtelnost.
A bude se to omílat neustále a furt, dokud bude na živu poslední nepamětník, tedy ten, jehož rodiče nabyli v roce 1968 ještě naživu a tito "nepamětníci" budou donekonečna opakovat, jak se dívali do hlavní tanků a jak z toho mají dodnes inkontinenci.
Já byl při té "žhavé vlně" mimo Československo a vrátil jsem se až do "normalizace", tedy uplatnění sovětských norem GOST místo imperialistických DIN. Sovětské skupiny jsem naštěstí brát nemusel, jenom zpočátku NDR.
Byl to sice opruz, těch 35 devatenáctiletých východoněmeckých panen, ale všechno dopadlo OK a já dostal své, možná první, západní Němce.
Byla to abiturientní třída gymnázia a tentokrát byl pudl zakopaný v tom, že tam byl také mužský pěvecký universitní sbor z USA a německé holky nám proto nechtěli moc dávat.
To víte, USA je USA. S tím se nedá nic dělat. Samej mrtvej policista, busta v kongresu a podobná nadělení. A do toho všeho přijeli Nizozemci a Sověti.
Sověti vzbudili úžasný smích svým vystříhanými hlavami a černými obleky, ale vymóděné Nizozemce vyklepli při volejbale 3:0 a by tam i kanár. Prostě rozdíl třídy.
A když jsou Sověti, musí se chlastat. Z takové družby se nelze vykecat, ledaže by někdo chtěl skončit svou kariéru. A to nikdo nechtěl. Já už si po těch skoro 50 letech nic moc nepamatuji, ale vím, že na tom mejdanu Evžen Zörkler zpíval: "Ja vám skažu, odin sekret, tavo, kavo ja ljublju zděs nět".
A já, protože zpívat moc neumím, jsem mu k tomu dělal tzv. "brumendo". A hlavně, co si pamatuji, bylo, že mě ráno příšerně bolela moje mladá krásná hlava, ale na druhou stranu je také jasné, že ženy na vzhled hlavy kašlou, zajímají je jiné věci. A hlavně, zda jsou alespoň jako korund.
A teď konečně k té posteli v titulku "be in bed with: to work with a person or organization, or to be involved with them, in a way that causes…. " no a ruští pijáci vodky, tedy alkoholisté mají s našimi, ale nejen s našimi homosexuály podobné nebo dokonce stejné postupy.
Ruský piják vodky, alespoň za doby SSSR zdvihl kdesi v parku dva prsty, čímž signalizoval chuť se s někým napít. Jakmile se jeden přihlásil, tak už se s jedním zdviženým prstem čekalo na třetího, protože flaška vodky stála 3 ruble.
A když se tedy shromáždili tři pijáci, koupili si flašku a společně ji vypili. A co se gayů neboli homosexuálů týče, tak je to ještě jednodušší. V gay klubech jsou prý takové ohraničené prostory, tam si vleze každý, kdo chce mít anonymní sex a VZP aby pak to léčení platila, že?
Škoda, přeškoda toho atentátu v Nice. Nejenže zahynulo skoro sto lidí, ale také to naprosto přebilo velmi slušně rozjetou diskuzi o projevu poslankyně paní Pavlíny Nytrové, ve kterém vyslovila mnohé nepříjemné pravdy, které se neříkají.
Ovšem, už v 50. letech Jan Werich na forbínách s Miroslavem Horníčkem říkal:U nás u svišťů se každou chvíli nesmí něco říkat. A dnes to je, při vší naší svobodě, přesně tak. Také se něco nesmí říkat.
