Exekuce není žádným trestným činem. Samozřejmě, pokud myslíme exekuci či exekuce na majetek dlužníka a nikoli exekuci ve smyslu popravy, vykonání rozsudku trestu smrti.To se ale u nás dnes již nenosí a exekucí je myšleno celkové vyrovnání závazku povinného, tedy dlužníka vůči oprávněnému tedy věřiteli, včetně všech úroků, nákladů, poplatků, pokut a dalších položek, které mohou původní dluh klidně zvýšit až o tisíc procent.A to zcela bez přehánění. Standardní pokuta v pražské MHD je 800,- Kč, ale když není včas zaplacena, stojí to spolu s úroky, soudními poplatky, palmáre advokátům a odměnou exekutora klidně až 8.000,- Kč nebo i více.
Jistě, člověk může zapomenout cvaknout lístek. Zapomenout zaplatit pokutu je ale již závažnější, a pokud to někdo bral jako sport, třeba jako známá televizní hlasatelka Norma Bedřichová a měl těch pokut na hrbu třeba sedm najednou, náhoda to už nebude.
Každý může padnout do dluhů. Většinou však zcela zbytečně. Pro věci, které k životu nejsou nezbytné. Dovolená, elektronika, auto a co je asi ze všeho nejhorší, tak při potížích vytloukají klín klínem. Jednu drahou půjčku platí další, ještě dražší půjčkou. Prakticky tak vynalezli letadlo naruby.
Příčinou dluhu a následné exekuce může být i podvod. Udání falešných údajů o zaměstnání, o příjmu, o závazcích neboli dluzích a podobně. Slyšel jsem ale i o takových „expertech“, kteří si ještě den před podáním žádosti o osobní bankrot vzali hotovostní půjčku.
To samozřejmě je jasný podvod, ale úřady to odmítají vyšetřovat s poukazem na to, že si to úvěrové společnosti měly zjistit samy. To ale samozřejmě vůbec neruší trestný charakter onoho činu, onoho podvodu. Ale, žijeme v Česku, že? Takže co?
A zpět k prezidentovi Zemanovi? Měl či neměl brát v potaz počet exekucí (snad 20?), které na sebe odsouzený má? Já myslím, že ano. Prostě proto, že takovýto počet exekucí je poměrně enormní a o něčem svědčí. A to, podle mého názoru, o malém smyslu odsouzeného pro zodpovědnost.
A „smrtelná nemoc“ odsouzeného? To, podle mě, vůbec nemá smysl zahrnovat pod pojem prezidentská milost. Tady se prezident Zeman, možná úmyslně, od samého počátků mýlí, a pokud budu trochu příkrý, tak „žvaní nesmysly“.
Pokud je někdo opravdu smrtelně nemocný, pak ho vězeňská správa a soud samy propustí k léčení a případnému úmrtí na svobodu. „Zářnou“, i když ne příkladnou, je causa thajského pašeráka drog Radka Hanykovicse.
Otázkou je, zda se mohl rakovinou plic „nakazit“ v thajském vězení, to ale není podstatné. Byl podmínečně propuštěn na svobodu, a kdyby souboj s nemocí vyhrál, asi by se do vězení ještě rád vrátil. Po prezidentské milosti by se ale vracet nemusel a v tom je snad ten jediný rozdíl.
