Tak Miloš Zeman je showman, to každý ví. Kdysi chtěl vázat členské legitimace ČSSD do kůže členů ODS, pak nebo dokonce současně hlásal tezi o spálené zemi a pro ostrý bonmot zcela jistě nejde daleko.
Ovšem, stačí to na kvalifikaci notorického lháře? Není lepší prezident, který ho občas neudrží v kalhotách a přitom jasně, soustavně a energicky zastává naše národní zájmy než prezident, který se shlédl v cizí mocnosti tak, že ji dělá pohůnka a tiskového mluvčího?
Již rok a něco cloumá tato kauza s částí našeho národa (myslím, že s velmi malou částí a jen občasný "skandál" rozvíří zájem). Je to ale spíše jen taková rozmíška a autorství sloganu "Hitler je gentleman".
Jistě, má to být titulek článku, ale on to je slogan, který Ferdinand Peroutka zastával, i kdyby se nakrásně ten ten jeho článek dokonce našel.
Já nejsem ani historik, ba ani humanitárně vzdělán. Ale možná jsem vybaven lepším postřehem pro to, že se někde děje něco nepatřičného. Klasickým příkladem je případ "Piráta Laciny", který se stal obětí několika jedinců toužících "exemplárně trestat dálniční piráty".
A případ "ztraceného" článku Ferdinanda Peroutky je něco podobného. Intenzita s jakou se různé osobnosti i "osobnosti" za něj perou, je úžasná. Ovšem člověk, který má takovouto podporu, by měl mít i zcela čistý štít.
Neměl by si vymýšlet, neměl by zkreslovat a samozřejmě, že by neměl ani lhát. Ono by asi bylo bývalo říci OK, přišli Němci, tak jsem se snažil proplout jak to šlo. Ostatně nic jiného jsem nemohl dělat. A jeho článek Dynamický život byl, ať už to propíráte nebo ne, oslavou Adolfa Hitlera.
Samozřejmě, nešlo to jinak a zde je k tomu komentář a výše též odkaz, odkud čerpáno.
Jako klíčový argument Kolár v roce 1947 použil Peroutkův článek Dynamický život z 26. dubna 1939, jehož hlavní myšlenku zjednodušeně vyjádřil slovy: „z německého vůdce národa se stává vůdce národů“. Jedovatě se zároveň podivoval nad tím, že okupační správa Peroutkovi tento článek nepřipsala k dobru:
„Tak jste si [Ferdinande Peroutko] navykl přizpůsobování se různým režimům, že jste si domýšlel, že i s nacistickým Německem nutno nějak vyjít a při tom třeba chytračit.“
Nepíši to ale kvůli tomu, abych s textem polemizoval. Pouze bych rád obrátil pozornost čtenářů na tuto "pravdomluvnost" Ferdinanda Peroutky, ideálu všech pravdomluvných.
- Článek Dynamický život, vyšel, jak plyne z dostupných materiálů a hlavně z principu věci k 50. narozeninám "vůdce", které měl 20. dubna 1939 a oslavný článek Ferdinanda Peroutky vyšel, protože se jednalo o týdeník o 6 dnů později.
- A co nám říká Ferdinand Peroutka po válce? Že "Němci zatkli Ferdinanda Peroutku ihned, jakmile přišli do Prahy". To plyne z autorizovaného vyjádření ČT, které jsem pracně vyfotografoval.
Ale pravdou je, že se Ferdinand Peroutka ocitl v koncentračním táboře až 6 měsíců po obsazení republiky a nikoli ihned, jak tvrdí.
Samozřejmě, každá liška chválí svůj ocas a každý, kdo je v potížích si vymýšlí, fabuluje, zkresluje nebo také dokonce lže, což je víceméně totéž. Ale je dobré se na takto nespolehlivé historické prameny spoléhat a vyvolávat kvůli nim bratrovražedné půtky?
