Neumíš něco? My ti pomůžeme...

Jak často člověk slýchá tuto větu a jak je za ni vděčen, že? Je spousta věcí, které člověk umí a může předávat jiným a je také velká spousta věcí, které můžeme od jiných přebírat. Je jich vlastně nepřeberné množství.

Pro příklady vůbec nemusíme chodit daleko. Například, mnoho lidí nezná klávesové zkratky a jen zírají, jak druhému prsty na klávesnici cvičí a věc se děje rychleji a pohodlněji než s myškou.

Méně pohodlné a více riskantní je pak učit někoho jezdit autem. Pokud to je vlastní dítě a na vlastním pozemku, tak to jde. Synek Jakoubek to, ve věku asi 14 let, chtěl zkusit a tak jsem ho nechal. Nacouval do stromu a tím si to na chvíli znechutil.

A dalo by se pokračovat dále. Protože jsme koupili chalupu u sjezdovky, synek si dosjezdoval až k instruktorským papírům. Ovšem já, silný netalent na zimní sporty, jsem ve 22 letech skvěle plaval a také velmi dobře řídil auto.

Když píši skvěle, tak myslím skvěle. Tedy to plavání. Kdybych neplaval skvěle, tak mě pan (tehdy samozřejmě soudruh) asistent Nedorost nevyzval, abych plaval závodně za ČVUT FEL.

Ovšem, já už tehdy projevil svou hnusnou, materialistickou povahu, která nerada něco dělá zadarmo. Jinými slovy, již tehdy jsem si myslel, že peníze jsou lepší než medaile. Pokud, samozřejmě, s těmi medailemi není spojena nějaká finanční odměna.

A teď jsem si vzpomněl, že jsem někdy v roce 2001 vyfasoval nějakého právě vylíhlého mladého inženýra, abychom jeli plánovat síť GSM do Jižních Čech. Hned zpočátku mě požádal, abychom byli nejpozději v 15:00 ve Strakonicích.

A tam se převlékl do sportovního a šel se zapsat na Běh 21.srpna 1968 a já s tím vřele souhlasil, protože mi připadlo lepší běhat, než neustále skuhrat o "čumění do tankových hlavní". To už je opravdu trochu OUT.

A milý mladý hoch doběhl asi šestý a rozveselen se vrátil k autu s obálkou s asi osmi stovkami. Moc to sice není, ale jak klasik praví, je to lepší, než rezatým drátem do oka.

To já bych v roce 1970 za to závodění noc nedostal a přitom s turisty jsem si vydělal hafo peněz.

A nyní řeknu, oč mi skutečně kráčí. Již zmíněný pan asistent Nedorost nám při nějakém podzimním tréninku (plivali jsme krev, to ano) rozdal přihlášky na lednový lyžařský výcvik v Harrachově. Zíral jsme na ten papír, ale žádné vysvětlivky tam nebyly.

A tak jsem, samozřejmě, vepsal své nacionálie a zastavil se u kolonky lyžařská zdatnost. A protože buď vysvětlivek nebylo nebo já si jich nevšiml a tak jsem použil klasickou vysokoškolskou stupnici 1-4 a vepsal 3.

Já tu trojku psal u vědomí, že mé znalosti a schopnosti v lyžování jsou chabé, proto ta "lidovka", tedy trojka, což je "sotva prošel". Jenomže, lyžaři tehdy měli značení opačné. 1 byl začátečník, 4 byl závodník a 3 - skoro závodník.

No, rodeo to tehdy bylo velké, moc jsem ty instruktory nepotěšil. Nevěděli, co se mnou. Tvrdošíjně jsem shazoval spolujezdce z vleku. Kurz nakonec skončil velkým úspěchem, našli jsme hospodu Mumlavské vodopády a já na Rýžovišti verbálně sbalil dvě Belgičanky.

A celý tento zmatený a jakoby nesmyslný spisek píši jen a jen proto, protože zjišťuji, že se drasticky mění podmínky pro zápis do prvních tříd. V práci jsem viděl komentář Václava Klause ml. k této věci, ale nemohu to najít.

Nicméně, princip zápisu do prvních tříd je nyní naprosto stejný, jako kdysi moje přihláška na lyžařský kurz. Prostě jsem uvedl, že jsem trojka, tedy skoro závodník, ale skutečnost tomu vůbec neodpovídala. Byl jsem naprostý začátečník.

A ombudsmanka prý nyní všem školám rozeslala asi 20 stránkový manuál, ve kterém vytyčila nové postupy při přijímání dětí do prvních tříd. Patrně proto, aby se zabránilo diskriminaci.

A výsledky přijímacího řízení budou diametrálně odlišné od skutečných schopností dětí.

To ovšem vůbec není špatný nápad, protože v budoucnosti, a jistě ne velmi daleké, dostanou takové manuály také různé školy, které budou muset změkčit svá kritéria.

Budeme se tedy muset obávat, že nám nějaký dům, most či jiná stavba spadnou na hlavu, protože v rámci zabránění diskriminace dostanou papíry z té školy i žáci bez potřebné kvalifikace, ale "diskriminovaní".

Ostatně, to se už ve velké míře asi děje. Dítě do školy přinese papír, že trpí dyslexií, dysgrafií, dyskalkulií a jinými "dys" a proto má na něj být nahlíženo jinak s výsledkem tím, že i když to dítě nic neumí, papíry má na to, že umí.

Naprosto stejně, jako já tehdy na lyžařském výcviku. "Skorozávodník", který neumí jezdit na vleku. I takových by si paní ombudsmanka, věrná to dcera stalinisty a manželka trockisty, měla všímat. Prostě, aby nebyli diskriminováni.

P.S. A když jsme u toho plavání, mohli bychom uspořádat plavecké závody dětí, kdy by na start bylo připuštěno každé dítě, u kterého by jeho rodiče dostatečně dobře zdůvodnili, že by nepřipuštěním k závodu by bylo diskriminováno.