Největší světová krize od roku 1962? Nenechte se prosím vysmát…

Tehdy, roce 1962, šly opravdu tlustý do tenkejch a všem se nám svíralo pozadí tak, že bychom hřebíky dvanáctky mohly štípat. A šlo opravdu o hodiny. Sovětské lodě se nebezpečně přibližovaly Kubě a tím i americké námořní blokádě a posádky jaderných sil na obou stranách nadcházejícího konfliktu byly v plné pohotovosti. Záleželo na tom, který z obou prezidentů otevře jako první svůj jaderný kufřík a supertajnými kódy spustí odpal mezikontinentálních raket.

Nakonec vše vyřešil jeden novinář, jméno si bohužel nepamatuji, který dvě minuty před dvanáctou zprostředkoval komunikaci Američanů a Sovětů a došlo k oné historické dohodě, po které, dodnes si tu šaškárnu československých komunistických sdělovacích prostředků pamatuji, SSSR stáhla z Kuby rakety, "které tam vůbec nebyly".

To, co se děje letos, je i přes velké oběti na životech, spíše jen takovou operetou, hrou se zpěvy. Každá strana zpívá podle svých not, její sbory to mohutně opakují a přitom každý ví, že to je šaškárna, divadlo pro hlupáky.

Mohutné brumendo promajdanských sborů nás neustále a podprahově přesvědčuje, že na Majdanu šlo o šlechetný výron těch nejčistších emocí ukrajinského lidu, které mohutným chorálem vytlačili Západem Ukrajiny nenáviděného prezidenta z úřadu.

Ukrajinská volební aritmetika totiž soustavně hovořila v neprospěch „západních ideálů“ a tak prostě bylo nutné ji takovým malým násilným pučem, s pouhými sto mrtvými, což je velmi přijatelné, pomoci a jednou provždy převážit misky vah ve prospěch té naší, západní části Ukrajiny.

„Uzurpace“ Krymu pak, na rozdíl od Majdanu proběhla skutečně mírumilovně. Lze si představit, jak krymské sbory v té inscenaci vzadu tiše zpívají „Ještě ne, ještě ne, ještě je Kyjev moc silný“ a to se opakovalo po celou řadu let.

A pak najednou krymští Rusové zjistí, k jakým šílenostem v Kyjevě, ale nejen tam, ale i v Oděse, dochází a vidí, že to je ten správný okamžik vzít roha ze země, kde nikdy nechtěli být. A moc mě proto baví plky zdejších diskutérů o ruských vojácích na Krymu.

Prezident Putin je všechno možné, jenom ne hlupák. A nebude přece tvrdit, že na Krymu žádní ruští vojáci nejsou, když jich tam Rusko vždy mělo mnoho tisíc. Ale ti vojáci se aktivně nezapojovali to toho, čemu se říká „zelení mužíci“, na to měla tamní ruská domobrana určitě mužů více než dost.

Operetnímu rázu tohoto „konfliktu“ mezi Západem a Ruskem také velmi přispěla oslava 70. Výročí vylodění v Normandii. Kdyby se jednalo o skutečný ozbrojený konflikt mezi Západem a Ruskem, tak se tam asi spolu nebudou fotografovat, že?

Ještě by se dalo dlouho pokračovat, ale to že někdo nechápe rozdíl mezi pomocí separatistům, která byla vždy v takových případech někým poskytnuta a přímou vojenskou intervencí, tak to je opravdu tristní.

Je skutečně historickým štěstím této země, že si za prezidenta zvolila člověka rozmyslného a uvážlivého, člověk s přehledem. Jako je prezident Zeman. Nedokáži a ani nechci si představit, jakých historicky-hysterických výlevů bychom v případě opačné prezidentské volby byli svědky.

To letošní šílení není ani první a ani jediné. Nesledoval jsem to tak důkladně, takže začátky mi možná unikly.

Ale masivní antiruská propagandistická kampaň kvůli několika exhibujícím se provokatérkám, markýrujícím soulož na veřejnosti, pohybujícími se s kuřaty ve vagínách, které nakonec znesvětily chrám ukázala mnohé, kam daleko je až naše propaganda schopna zajít.

Ani Joseph Goebbels by se nemusel za ty výkony stydět. Ba, dokonce si myslím, že díky dlouhotrvajícímu masivnímu vymývání mozků dosáhla naše propaganda již daleko větších úspěchů.

Uvidíme ale, co si vymyslí, až se situace zklidní. Až se obě strany dohodnou, až Ukrajina alespoň zčásti uhradí své dluhy a začne tam zase normálně proudit ruský plyn a na Východě Ukrajiny se přece jen nějaký kompromis upeče.

Mám však velké obavy, že tolik lidí zde i jinde investovalo do protiruské propagandy příliš mnoho a tak k žádnému propagandistickému uklidnění jen tak nedojde.

Ostatně, my pamětníci víme, že přesně takto pomlouval své nepřátele komunistický režim a také přesně takto to prezentoval veřejnosti.

P.S. Moc hezké obrázky pane Nováku, pouze mi na nich chybí jakákoli souvztažnost místní či časová s Krymem. Pochybuji velmi, že by někdo vybavil utajenou diverzní skupinu tou nejmodernější výzbrojí a výstrojí.

Na prvním obrázku pochodují ti vojáci někde okolo přízemních budov, které by klidně mohly být v našich kasárnách v Litoměřicích v roce 1975 a na druhém pózují před nějakými neidentifikovatelnými dveřmi.

Nebyl by prosím nějaký obrázek, jak neoznačený ruský voják strká útočnou pušku pod nos účastníku krymského referenda, aby tento hlasoval proti svému přesvědčení zůstat v teroristické a krachující Ukrajině? To by bylo něco.

Odpovědna na diskuzní příspěvky

Protože administartiva, jak to tak vypadá, se nefláká a kladenské nezdvořilosti a hrubosti maže, je zde diskuse POVOLENA

Pan Mitáček mě přivedl na myšlenku psát blogy ve dvou verzích. Normální a zjednošené. Podobně jako kdysi v Sovětské knize měli zjednodušené verze anglicky psaných knih.