21. srpen 1968: Stále spolehlivá protiputinovská munice...

Ono se říká, že kdybyši jsou jen kdybyši a nic neznamenají. Ale, přesto je třeba říci, že kdyby Rusko bylo Jelcinovské, kdyby Jelcinův následník Vladimír Vlaidmirovič Putin byl tak slabým a vůči USA tak povolným prezidentem...

Tak by se nic takového nedělo. USA by si prostě velmi spokojeně vodily Rusko na politickém vodítku, vesele by se podílely na těžbě ruských surovin (Nebyla to Hillary Clinton, kdo prohlásil, že Rusko má nespravedlivě velký podíl surovin?)...

...a i jinak by byl business as usual. Samozřejmě, homosexualistická propaganda by v Rusku měla zelenou, Pussy Riot by nekrákoraly nebo jen s minimální mezinárodní podporou a nastal by teoretický "Brave New Word".

Ovšem, Krásný Nový Svět se koná jen ve spisovatelských hlavách, v praxi vypadá vše jinak. Rusko, místo aby poslušně panáčkovalo, tak se emancipovalo. A moje podezření, že to vraždění v Sýrii vzniklo vlastně kvůli ruské námořní základně Tartús mi prozatím nikdo nevyvrátil.

Ostatně, pokud něco vypadá jako kachna, chodí a plave jako kachna a kejhá jako kachna, tak je to to kachna a to platí vlastně na všechny mezinárodní události posledních let. Sýrii od března 2011, Ukrajinu z ledna 2014 a podobně.

A to je, podle mě, i důvod, proč někdo neustále a dokonce zcela mimo výročí tuto ránu jitří. Komunistická propaganda se mnohým zdá, že byla intenzivní. Ale vzpomněl si někdo v březnu 1989 dělat nějakou velkou koordinovanou propagandu k okupaci Československa v březnu 1939?

Nevzpomněl, protože čas prostě rány hojí a málokoho po padesáti letech německá okupace z 15. března 1939 ještě vzrušovala. Ano, uctít památku zavražděných v Lidicích, to ano. Ale nějaký propagandistický rozruch s březnem 1939? Ne.

Neustále připomínání zásahu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 není ničím jiným, než sypáním soli do hojících se ran. Včera nebo předevčírem jsem zaslechl v TV výzvu, aby lidé posílali fotografie nebo i své osobní zážitky z "okupace".

Nevím, jak komu, ale mně sovětské jednotky různě dislokované po ČSSR jako okupace nepřipadaly. Připadaly mi naprosto stejně jako americké jednotky dislokované v Německu, pro které ten výraz "okupační" je daleko trefnější.

Jednou jsme na takové americké základně s manželkou byli. Švagr s countryovou skupinou tam hráli k sobotnímu tanci a poslechu a protože stráž u brány kontrolovala jen čísla aut, pěkně jsme se vetřeli a já měl pak šanci s vojáčky žvanit.

To, proč sem "Rusové" vlítli, je už tak omleté, že je mi trapno to opakovat. Nerozumím a nikdy také neporozumím psychice Alexandra Dubčeka. Ten týdny před tou invazí o chystané akci věděl a přitom neudělal vůbec nic.

I když ho nechci pokládat za zločince, tak si myslím, že, podobně jako zločinec, když už neví kudy kam, pocítí úlevu, když je konečně dopaden a umístěn do cely, tak Dubček možná pocítil úlevu, že někdo rozhodne za něj. To je ale pouze moje domněnka.

A k té "okupaci" se také pojí několik tvrzení. Jedno z nich říká, že následujících 20 let bylo těch nejhorších v našich dějinách. Tak toto mohou říci pouze dva typy lidí.

• Bývalí komunisté (a budoucí chartisté), kteří při prověrkách přišli o své posty. U nich není žádným divem, že tak smýšlí. To je zcela přirozené a lidské. Ovšem, "žrát" bychom jim to neměli.
• Mladí, kteří o 50. letech nemají ani páru. Což se váže zase s bodem 1. protože, samozřejmě, vyházení komunisté - budoucí disidenti, kteří ten teror 50. let spoluvytvářeli, ti museli ty mladé přesvědčovat, že tehdy bylo lépe než za Husáka.

Výkon každého člověka je, kromě jiného, také hodnocen podle toho, za jakých podmínek toho výkonu dosáhl. Tak třeba Maratón nemá nějaký absolutní světový rekord, jako třeba běh na 100m, kde o regulérnosti rozhoduje pouze vítr.

Ne, tam rozhoduje také dráha. Například:

Dne 6. května 2017 zaběhl keňský vytrvalec Eliud Kipčoge maratonskou distanci za rekordních 2:00:25 hodiny, šlo ale o neregulérní závod ve speciálních podmínkách, který se uskutečnil na závodním okruhu Formule 1 v Monze. Čas tedy nemůže být uznán jako světový rekord.[15]https://cs.wikipedia.org/wiki/Maratonsk%C3%BD_b%C4%9Bh#Sou.C4.8Dasn.C3.A9_rekordy

A pokud vezmeme socialistické Československo 1969-1989, tak samozřejmě, zaostávalo za světem. O tom žádná. Ale na té dráze, v těch podmínkách, ve kterých Gustáv Husák vládl, tak to podle mě dokázal na 85%, tedy na 85 ze sta možných bodů.