Kolobrnda? Lepší je než ňáká fňunda. Pevninově apdejtovaný fotocvok

Slovo "velocipéd" je latinsky "rychlá noha". A mám ten jasný pocit, že to vymysleli nebo alespoň pojmenovali Francouzi. Ti jistě umí i jiné věci. Třeba soixante neuf, což není 95, to by bylo quatre-vingt-quinze, tedy 4*20+15.

Tak původ slov jak velocipéd, tak 69 jsme si probrali a nyní se musím několika, mně stabilně a k mé velké potěše přispívajícím diskutérům, omluvit. Kvůli schůzím stranické buňky mám málo času a tak používám hlasový vstup Velkého bratra Googloše.

Ten, jak je jeho špatným zvykem, přeložil slovo "Trottel" jako "drotár", což je, samozřejmě, Dráteník, opera od Vivaldiho. Tak to tedy nemělo být a správně je tedy Trottel, v množném čísle "die Trotteln".

Zum Beispiel: Ein Österreicher sammelt bei Facebook unter dem Titel "Sie parken wie die Trotteln" Fotos von unfähigen Einparkern. https://futurezone.at/digital-life/parken-wie-die-trotteln-oesterreicher-ruegt-auf-facebook/242.537.804.

Ale, nějakými špatně parkujícími se zde nebudeme zabývat, pro nás je důležitější zdejší blog. A já bych se velmi rád držel zavedených tradic, aby mě nikdo nemohl označit za grafomana, natožpak erotomana. To byl JFK. Ale v Dallasu ho vyléčili.

Tak, zdejší rezident KGB s krycím jménem "dětský" přidělil mým vzorům krycí jména a já je budu dodržovat.

Jsou to, kromě jiných, Big Charlie Vyčuhoválek, Lubor Egypt Stěžoválek, a Jane dvojsmyslná Špeková a podle nich, to slibuji a Alláh mi přitom pomáhej, upravím tu kvantitu svých blogů.

Na kole jsem začal jezdit ještě jako předškolní dítě a okolo 12 let věku to začalo mít erotický nádech. Ale zajímavé, Hance, se kterou jsem běžně jezdil, jsem se do podprsenky nedobýval, byla totiž. Jak se to slušně řekne? Po tatínkovi.

Zato Věrka po tatínkovi nebyla. Byla velmi po mamince a přes různé teenagerovské dobývání se do podprsenky došlo nakonec i na věc. Ale, jak jsem posléze zjistil, tak jsem Věrku sice uchvátil svým neobyčejným šarmem, ale, co se sexu týče byla někde jinde.

To nebudu rozebírat. To by bylo diskriminační.

Pak jsem ještě, mezi 30 a 40 lety kolo měl. Ale "moudře" (prosím zapisujte si pečlivě) jsem na kole venčil dalmatina na vodítku. Přesně jako dement. Skutečně. A také jsem tak dopadl. Naštípl jsem si kost v zápěstí. Dost to bolelo.

A nyní, po asi 30 letech nastal ten velký okamžik. Objednal jsem kolo, kolo došlo, já ho vypakoval, nastavil a seřídil, nafoukl, promazal a vokecal. A tak žena mohla vyjet. To já na to už, slušně řečeno, seju. To už nemám zapotřebí.

Ani ten bazén, kde jsem kdysi tak exceloval, nemám zapotřebí.

Seju na to. Vždycky brzo ráno o víkendu tam ženu zavezu, vezmu si s sebou tablet a zatímco ona plave a obluzuje gentlemany, tak já po Internetu obluzuji svou věrnou čtenářskou obec. No, na té Krétě ale do vody snad vlezu. Za ty peníze?

A jaké je finále? Myšlenka, že budu ve vltavské letní restauraci U Škváry sedět, popíjet pivko a žena bude kolem mě, sem a tam, elegantně jezdit na kole, padla. Dnes mi přivezou dospělou koloběžku, abych na ní jezdil.

Má ovšem jedinou vadu. Není živá a nemá ji. Je celá z kovu, plechu, gumy a jiných, celkem nevlídných materiálů. Tak, to jsem tedy velmi zvědav, co s ní budu dělat. Ale, když na ní uměl i Hurvínek, tak já to zmáknu taky.