Kolegyně Kostlánová potápí „ruské“ ponorky hlubokovodními minami

Což byl v roce 1962 a1966 úžasně mistrovský kousek, který má co do činění s knihami Erika von Dänikena Vzpomínky na budoucnost. Protože, stejně tak by tento spisovatel, kterému v té době byly čtyři roky, 1. září 1939 mohl psát: Jednotky Budenswehru Spolkové republiky Německo kancléřky Angely Merkelové překročily, po polské provokaci v pohraničním městě Gleiwitz, polské hranice a de facto tak zahájily druhou světovou válku.

Ano, spletení jazyků je nyní úžasné a tam, kdy by správně mělo být použito SSSR, což paní Kostlánová jako vystudovaná historička zcela nepochybně ví, používá se dnes, z čistě propagandistických důvodů Rusko.

Ovšem ponorky, ty nedisponují pouze hlubokovodními torpédy, ale také mělkovodními typy. Ty se liší tím, že na vodní hladině zanechávají viditelné stopy, tzv. „troudnice“.

A jednou se stalo, že kapitán parníku uviděl na hladině tyto troudnici, jak míří k jeho lodi. A říká botsmanovi: Botsman, to torpédo nás trefí. Jděte do podpalubí a připravte na to dámy.

Botsman sleze do podpalubí, svolá dámy do jídelny a řekne: „Dámy, až ho vytáhnu z kalhot a praštím s ním o stůl, tak se loď rozpadne. A v dalším obrazu plavou mezi troskami lodě kapitán a botsman a kapitán říká „Botsman, vy vole, to torpédo nás minulo“.

A tím se dostávám k dalšímu bodu a tím je velikost naší pánské ozdoby. Včera Prima Love reprizovala třeskutou americkou komedii The Sweetest Thing, česky Prostě sexy, kde jedním ze základních fórů je velikost mužského nádobíčka.

To by mě tedy moc zajímalo, co by dělali naši krasoduchové, kdyby režisér Troška natočil něco jen vzdáleně podobného. Ne, že bych byl nějaký prudérní člověk, ale štve mě, když se používá dvojí měřítko a to nejen na filmy, ale i v reálné politice.

Co udělají USA je VŽDY DOBŘE a mělo by to schválení našeho bustovního velikána, ať by to bylo cokoli, ale kdyby Putin vytáhl ze studené Volhy dva topící se chlapce, tak to stejně bude diktátor a ta nehoda nahraná. Prostě Rusko = VŽDY ŠPATNĚ.

A tím lehce přecházím k domácímu porodu. Kolegyně Zelenková se dnes táže, „proč nenávidíme domácí porodnice?“. Ono je to tak. S nenávistí to nemá co dělat, ale s rizikem ano.

Měl jsem kdysi „skvělý“ sovětský vůz, původně FIAT ze 60. let, Lada 2105 (kombi). A moje druhá žena z něj udělala sáňky. Prostě, na sněhu stála tupě na brzdě tak dlouho, dokud nevrazila do zaparkované Avie. Vůz totiž neměl ABS.

Já jsem sice za dlouhých 25 let s vozem bez ABS neboural, takže jízda bez nehody je bez ABS k možná, ale s ABS je riziko prostě menší.  Hlavně u nezkušeného řidiče.

A porodnice je takové přídavná hodnota, jako ABS, jako airbagy a podobně. Vše, co proti domácímu porodu snižuje riziko úrazu a smrti.

A ještě jedna poznámka, snad ta nejdůležitější. Včera jsem také zabrousil na ČT168 a viděl další dojemnou vzpomínku na velikána. To nás  s tím TV snad bude krmit každý rok okolo konce adventu?

Ale: Šiklová, Dienstbier, Ruml a snad i Pithart, Rychetský a bůhvíkdoještě byli reformní komunisté. To snad nikdo nepopře? A tito reformní komunisté byli ve svém bohulibém díle zastaveni sovětskou (nikoli ruskou nebo ukrajinskou) invazí. Ani to snad nelze popřít.

A tito naši hrdinové národa se spojili do bojové jednotky Charta 77, aby svými těly vzdorovali nenáviděnému Husákovou režimu. Tak, tady trochu přeháním, ta těla tam nebyla. A jak se tito hrdinové jmenovali? No přece reformní komunisté, že?

Chce snad někdo říci, že heslem Charty 77 bylo „Vstříc k rozvinutému kapitalismu“? To asi stěží. A náš velikán byl celou tu dobu s nimi, tak proč se někdo čertí, když to někdo jiný pojmenuje správným jménem?

Udělal to Václav Klaus a hned to schytal. V tomto státě se pravda nevyplácí ještě více než za tzv. Totáče. A to bez ohledu na výmysly televizních scénáristů.