Kočka leze dírou, pes oknem. A ruský dopingový vzorek venkoncem

Každý získává své znalosti, zkušenosti a názory mnoha způsoby. Samozřejmě, tím nejintenzivnějším způsobem je osobní zážitek. Třeba z komunistického teroru 50. let, jehož původci se posléze stali disidenty se státním vyznamenáním.

Vyznamenáním demokratického státu, aby mi bylo dobře rozuměno. Protože ten, kdo na tom byl dobře za "komunismu", ten na tom nesmí být špatně v našem novém, demokraticky uspořádané státu, kde tedy občas něco hapruje, ale to se spraví.

Další osobní zážitek, kterému velmi dobře rozumím, ale neumím ho sdílet, chybí mi ten bezprostřední zážitek, je sovětská invaze. Nebudu se šířit o jejích příčinách, postačí říci, že amatér ej slabé slovo k charakteristice těchto idealistických neumětelů.

Prostě jsem nekoukal do hlavní tanků, i když si myslím, že to je pitomost, že je to pouze popis hrůzy z toho obrovského kolosu, kterou jsem prostě nezažil.

A nezažil jsem třeba i jiné věci. Například to, jak Karel Schwarzenberg podporoval na Majdanu svržení demokraticky zvoleného a mezinárodním společenstvím uznávaného prezidenta spřáteleného státu. To mi, velmi hbitě, zprostředkovala Česká televize.

A právě sdělovací prostředky, třeba televize, ale i jiné nás velmi ovlivňují. Já, jako člověk, který slouží převážně v noci, jsem viděl, jak západní část Ukrajiny nebo lépe řečeno nějací výrostci z té části, se snaží otočit výsledek svobodných a demokratických prezidentských voleb.

A protože Kyjev, jako hlavní město Ukrajiny, leží na Západě země, tak logicky ti, kteří tam žijí, mají daleko větší naději na převrat, než ti, kteří tam nežijí. To je naprosto neprůstřelná logika. A celkem zbytečná otázka je, komu měla celá Ukrajina včetně Krymu padnout do ruky? Je to samozřejmě Západ, jsme to my.

A od toho se vyvíjí velká spousta věcí. Ruský prezident Putin ze sebe nenechal udělal nesvéprávného idiota a podnikl protiakci. Protiakci, která bol, ale tak už to v konfliktech prostě chodí. A tak nastaly sankce a nejen ekonomické.

Všude se dopuje, dopují cyklistické stáje, mohou dopovat i celé sportovní svazy. To se, možná, stalo i v Rusku. Ale nemyslím, že se to nestalo někde jinde. A tak nastala velmi vychytralá věc, povýšit ruský doping na jakousi státní doktrinu.

Nehodlám znovu vše probírat, ale zaujala mě ta "díra ve zdi", kterou u mého včerejšího článku všichni unisono popírali. Takže:

McLaren ve své zprávě potvrdil dřívější tvrzení bývalého šéfa moskevské antidopingové laboratoře Grigorije Rodčenkova, jenž popisoval, jak byly vzorky dopujících ruských sportovců v Soči vyměňovány dírou ve zdi laboratoře za čisté. Rodčenkovovo svědectví potvrdily škrábance a další stopy, které McLarenův tým nalezl na lahvičkách se vzorky. Vyšetřovatelé WADA také objevili způsob, jakým se Rusové dokázali dostat do zapečetěných víček na ampulkách.Zdroj: http://oh.idnes.cz/nove-testovani-vzorku-moci-u-ruskych-sportovcu-fuz-/sport_oh.aspx?c=A161209_180654_sport_oh_ald

A mně tedy nezbývá nic jiného, než zopakovat svoji včerejší otázku. Co to je za extraorbitální kravinu vyměňovat vzorky dírou ve zdi?

Dokážete si to představit? Jak velká by ta díra asi tak měla být? 30cm? To je málo. 50cm? Dobře, někdo by se už třeba někdo protáhl. 100cm? Ano, tou bych se možná protáhl i já. Ale, to by ta místnost se vzorky nesměla mít ani "pitomý alarm".

A když zůstaneme u toho, že díra byla jen na podávání vzorků, tak tam v té místnosti přece někdo musel být, že? A mít klíče a překonat alarm? Tak, co to je s prominutím za bordel, že místnost se vzorky není vůbec chráněná? A co pečetě? Ono to nebylo zapečetěné?

Jinými slovy, klidně uznám, že se v Rusku děly s dopingem nepravosti. To skoro určitě. Ale patrně architektům toho spisku WADA se zjištěné prohřešky zdály málo průrazné pro totální odsouzení Ruska a tak si prostě něco přidali.

A každý ví, že pokud žalobce falšuje důkazy, není to žádný žalobce. A jestliže si někdo myslí, že přeháním, tak ať prosím vykreslí, a pěkně do detailu, jak tedy to předávání vzorků "dírou" probíhalo, ať to ostatní mohou rozporovat.