Kauza H-SYSTEM, ostudná vizitka našeho soudnictví

Dnes jsem odpočíval doma po noční službě a ČT24 mě krmila opakovanými zprávami o tom, že tři manažeři firmy H-systém v konkursu definitivně nebudou potrestáni a vinu za to se podprahově snažila svalit na amnestii prezidenta Klause. Mluvili o tom tak často a s takovou naléhavostí, že jsem nabyl dojmu, že se jedná o další útok z 11.září a smysl té naléhavosti jsme již naznačil. ČT Klause ráda nikdy neměla, nemá a ani v budoucnu mít nebude.

A teď, jak k tomu všemu došlo. Projekt H-SYSTÉM byl před více jak dvaceti lety velmi populární, v Horoměřicích v okrese Praha Západ, v pěším dosahu od hranic hl.m. Prahy byly zakoupeny pozemky, na nich stály vzorové domy, vlály tam plakáty, prostě Amerika v Česku.

Pak se ale něco v hlavě hlavního protagonisty celé věci, Petra Smetky cosi zvrtlo a místo toho, aby projekt, který byl poměrně slibný, i když tak trochu připomínal letadlo, dokončil, začal kanibalizovat.

To znamená, že on a asi i jeho společníci jednak část peněz použili pro osobní potřebu, a ty se dají „rozfofrovat“ velice rychle a jednak na neúčelné investice, jako je např. rekreační areál v Rabyni na Slapské přehradě. Stěží by tam asi nějaký Pražák chtěl bydlet.

Takže, podvod velkého rozsahu, který byl souzen takto:

„Tůmovi, Vítkovi a Eliášovi pražský městský soud již v roce 2004 vyměřil za účast na podvodu každému 9,5 roku vězení, odvolací senát však v jejich případě rozsudek zrušil, a tak se jejich skutky musel pražský městský soud zabývat znovu. Napodruhé, loni v dubnu, vyměřil městský soud Vítkovi a Eliášovi každému devět let vězení a Tůmovi trest o rok kratší, tedy stejně jako dnes. I tentokrát však pražský vrchní soud rozhodnutí zrušil a případ vrátil prvoinstančnímu senátu.

Zdroj:http://praha.idnes.cz/Clanek.aspx?c=A101213_122308_ekonomika_fih

Načež v červnu 2011 nastal další kotrmelec:

„Za účast na miliardovém podvodu dostali bývalí vrcholní představitelé vytunelované společnosti H-System podmínečné tresty. Jaroslav Vítek a Jaroslav Eliáš dostali tříletý trest se zkušebním odkladem na pět let, Ladislav Tůma dva a půl roku s odkladem na čtyři roky.“

Tak proboha, kde to vlastně žijeme? U Hurvínků, v Kocourkově či snad v tureckém soudnictví, které patrně funguje daleko lépe než to naše? Otázky, které si kladu, jsou nejméně dvě.

Ta první je, jak je možné, že to soudní řízení u nás tak dlouho trvá? Vždyť přece není nutné poznat všechny ty jednotlivé případy poškozených do všech detailů. Musí přece stačit rámcově vidět kolik peněz do firmy přiteklo a kam odtekly. Schopný auditor to udělá za měsíc.

Pak je také třeba zjistit, kdo k těm převodům dával příkazy. Ale to je přece extrémně snadné. Nemohl je dávat nikdo jiný než statutární zástupce firmy nebo jím zplnomocněná osoba. Takže i tady by mělo být brzy jasno.

A to nejdůležitější, co mi vrtá hlavou a co vlastně způsobilo, že ti manažeři spadli do amnestie, je ten skok z 9,5 roku natvrdo na 3 roky s podmínkou. Vždyť takový podmínečný rozsudek má cenu miliónů. Odsouzenému zachrání něco okolo pěti let vězení a to je dlouhá doba.

Člověk by neměl soudit bez důkazů, ale domnívat se snad mohu. Já bych to viděl tak, že oněm manažerům zůstalo pěkných pár miliónů za nehty, ty šikovně ukryli, ovlivnili jimi soudce a Černého Petra nevědomky strčili do ruky prezidentu Klausovi. Je to ale jen takový můj okamžitý nápad.