Můj osobní názor je ten, že většině lidí jsou nějaká demokracie nebo lidská práva zcela ukradená. Pokud se mají dobře, tedy lépe než v sousedních zemích, skousnou podle mě vše. Vezměme třeba generála Pinocheta. Podle jedněch to je krvavý vrah, ale podle druhých zachránce Chile před komunismem. A přibližně polovina Chilanů ho zbožňovala, protože dokázal zvednout chilskou ekonomiku a tím i jejich životní úroveň. A informace o nějakých vraždách opozičníků spoustu lidí vůbec nezajímaly.
Takže, můj názor je ten, že se sice protestovalo proti vládě jedné strany, ale hlavně z toho důvodu, že nedokázala zajistit PROSPERITU národa.
V tom hlavně byl zakopaný pes. Kdyby zde 17. Listopadu vládl nějaký osvícený despota, který by měl absolutní moc nad legislativou i exekutivou země a současně zde byla švýcarská životní úroveň, tak nikdo klíči necinká.
Socialismus nelze demokratizovat, protože se okamžitě rozklíží. Mohu do demokracie zanášet různé socialistické prvky, těch dnes máme z EU opravdu „hafo“, ale „pravý socialismus“ tak, jak je definován se opravdu demokratizovat nedá.
V právě uplynulém týdnu mi napsal jeden diskutér do diskuze kouzelnou větu: Havel nebyl reformním komunistou, on jen hledal třetí cestu. To je jako kdybych řekl, že někdo není děvkařem, jen má každou chvíli kromě své manželky ještě nějakou tu pussy.
Dějiny píší vítězové, ale měly by být alespoň trochu pravdivé. Václav Havel má nepochybně mnohé zásluhy a také „výkony“. Jako dramaturg, jako filozof, jako politický přemýšlivec, jako zastánce lidských práv, to všechno mu lze uznat.
Lze mu uznat, že po dobu normalizace jakoby držel prapor zdravého lidského rozumu proti komunistické totalitě a podobně. Ale jednu věc ani jemu a ani Chartě, která určitě plnila záslužné úkoly, a byli jsme rádi, že je. Tak ani jednomu z nich nelze uznat přípravu nějakého převratu.
Na to prostě nikdo z nich myšlenkově neměl, a kdyby někdo někdy z Charty s touto myšlenkou přišel, tak si myslím, že bude zavržena. A přesně proto to na podzim roku 1989 v ČSSR vypadalo tak, jak to vypadalo. Mrtvá stojatá voda, zatímco Poláci ….
Po pádu berlínské zdi jsem byl s jedním dávným přítelem v jakémsi „kulturním klubu“ Berlin Charlotenburg, což byl v podstatě kvartýr, kde hostitelka podávala občerstvení, a žvanilo se. Prostě privátní hospoda, nic jiného.
a ty kapky, které jsem tam dostal, ty si nepřejte slyšet. Bylo zmiňováno Polsko i ostatní „socialistické“ země, v NDR to už vřelo a v Československu? Mrtvá voda, Václav Havel se chystal na setkání s předsedou vlády Adamcem, aby dohodl nějaké nevýznamné ústupky režimu.
A do Prahy jsem se vracel přesně 17.11, takže, když jsem večer přijel do Prahy, šestnáctiletý synek měl oči navrch hlavy a zběsile koncipoval nějakou petici gymnasistů. A následujícího dne byla celá republika plná „mrtvého studenta“.
Nejsem žádný genius, ale můj odhad mě často nezklame. A nezklamal mě ani tehdy, když jsem ženě řekl: „Jestli se něco semele, tak v neděli 19. 11. na Václaváku“. Šli jsme tam s dětmi, u koně se shromáždil dav pár set lidí, a když nás bylo dost, vyrazili jsme „Za Husákem“.
po cestě mě chytl nějaký anglický reportér a chtěl moje stanovisko, proč demonstrujeme, když ten zabitý student je živý a moje odpověď byla jednoznačná. To je prima, že nikdo není mrtvý, ale my už jsme v pohybu, nám to pomohlo.
To další povídání by bylo o tom, jak jsem si z malého střetu na Újezdě odnesl velkou modřinu, ale to by mě moc nectilo, protože jsem si o sobě myslel, že jsem lepší blokař. Ale to byla tak nevýznamná epizodka, že v těch hrdinných análech nikde není.
A závěrem chci říci toto: Zde se vytvořila jakási moralizující skupina, která nemá nic jiného na práci než moralizovat moji minulost. Takže, naprosto vážně. Svědomí mě zceal jistě netíží, není proč. Nikoho jsem nepoškodil a to by se ta těch sedm let publikování už asi provalilo, že?
A každý má právo jít za svým štěstím. Samozřejmě jen tehdy, pokud neporušuje zákony a neškodí svým bližním. Tak by to v životě mělo chodit, ale There is nothing such as a free lunch. Jinými slovy, nic není zadarmo…
Takže si klidně dál pište ty svoje kraviny, jako commie gestapo, agent, estébák, donáška, přednáška, zanáška a vyhláška, já vám na to peču. Občas vám zakáži diskuzi a vy budete smutní zírat na obrazovku.
Pak ji zase povolím a vy pookřejete, že zas máte do koho kopat. A já budu mít inspiraci. To je prostě život. A život je hra a k tomu něco ze Shakespeara:
All the world's a stage, And all the men and women merely players.
They have their exits and their entrances,
And one man in his time plays many parts,……
