Samozřejmě neschopní udržet stát celistvý. Protože v životě, ve válce, v lásce, politice a všech dalších oborech rozhoduje výsledek. Tak třeba za volantem. Někdo může v autě dělat nejrůznější „psí kusy“, překračovat rychlost, jezdit jako samec od ošípané Zdeňka Matušky, ale nenabourá se. Jiný jezdí pečlivě až úzkostlivě, ale při první dobré příležitosti se nabourá nebo nabourat nechá, což je ve výsledku totéž. A pro rozpady jednotlivých států to platí dvojnásob a co je ještě důležitější, takový stát si svůj budoucí rozpad nese již při svém početí, při svém zárodku.
Tak tomu bylo s Jugoslávií, slepencem nejrůznějších národů a národností a Československem, Belgie si svůj rozpad ještě neprožila a Ukrajinou.
Velkou otázkou je, zda se při vzniku Československa dalo zabránit současnému vzniku silné německé menšiny. Jistě, kdyby hranice státu byly stanoveny jinak, tak zde sice nemáme žádnou významnou německou menšinu, ale také máme hned od počátku velmi okleštěné Československo.
A zda bylo možné, zda prvorepublikoví představitelé byli schopni zabránit nespokojenosti německé menšiny nebo zda tato nespokojenost byla uměle vyvolávána nevím. Rozhodující, stejně jako u rozvodu, je jen výsledek. Nic jiného.
Tak například v Kramářově vládě jsem žádnou německou stranu nezaznamenal, jsou tam jen dvě německy znějící jména (Habrman a Winter), ale nevím, zda je možné je pokládat za zástupce Němců, kteří tvořili 23,4% tehdejší československé populace.
Ta ale byla samozřejěm počítána včetně Slováků, zakarpatských Rusínů, Maďarů a podobně, takže v českých zemích mohla být snad i 30%. A takovou sílu ignorovat? Nevím, Hitler byl jistě agresivní chlapík, ale otázkou je, nakolik mu Masarykova a Benešova politika vůči Němcům pomohla.
To samé se ale dá říci i o tehdejší politice Prahy vůči Slovákům. TGM, jakkoli byl schopným politikem, tak svým setrváváním na pojmu „československý národ“ Slováky vyloženě dráždil. Ti pak využili první dobrou příležitost a v roce 1939 se osamostatnili, aby během celé války sice prosperovali, ale také spáchali hrůzné zločiny na Židech.
Dějiny se pak, již ne jako tragédie, ale jako fraška, opakovaly po roce 1989. Pražska chartistická kamarila prosadila na funkci prezidenta místo obecně známého a populárního Alexandra Dubčeka tehdy v národě málo známého a na Slovensku asi zcela ignorovaného Václava Havla, což byl základní kámen rozpadu Československa. V případě Dubčeka prezidentem (i přesto, že ho jako viníka sovětské invaze 1968 silně kritizuji) by se odstředivé tendence Slováků silně zpomalily, možná na čas i zastavily.
Ovšem, analyzovat dějiny tímto stylem nemá absolutně žádný význam. Historie se vyvíjela tak, jak se vyvíjela a poté, co Havel hodil ručník do ringu, iniciativy se chopil Václav Klaus, který jako jediný byl schopný s Vladimírem Mečiarem jednat a dohodl tak dobré podmínky rozchodu, že dnes máme se Slováky lepší vztahy než v dobách společného státu.
A Ukrajina? Ta paralela s předválečným Československem je až do očí bijící. Oba dva státy, jak Československo, tak i Ukrajina, vznikly na základě velkých dějinných událostí (konec 1. sv.války, rozpad SSSR). U obou těchto států byly jejich hranic nakresleny bez ohledu na etnickou příslušnost obyvatel a v obou těchto státech způsobily nebo stále působí národnostní menšiny obrovské problémy.
Problém sudetských Němců byl u nás vyřešen způsobem, na který nikdo nemůže být hrdý a problém Slováků jsme vyřešili kultivovaně, po dohodě obou stran, jak to nejlépe šlo. Současně jsme tím Slovákům velkoryse přenechali problém s maďarskou menšinou a nám zbyly jen ty dvě. Moc pilná a moc nepilná.
A jak to vyřeší Ukrajinci s Rusy? Zbraněmi určitě ne. Jestliže by to přepískli a na Východě Ukrajiny vraždili, což by jediné ruskojazyčný odpor efektivně zlomilo, tak dostanou od Putina po čenichu.
A protože, tak pitomí zase nejsou, budou nám předvádět různá operetní představení o „protiteroristickém boji“, při které jim třetina vojáků zdrhne, ale televize bude mít co vysílat.
Jediná možnost je jednání a je jenom otázkou času, kdy k němu, přes všechny kraviny, co teď žvaní o teroristech a ruských agentech, bude muset dojít.
