Další postřeh - zapomněl jste pane Hermánku na náboženskou otázku.

    Dnes se možná smějeme, ale táta mi vyprávěl, že ve 20. letech se husité s katolíky na Zábřežsku bili o kostel kamením ....

   Prezident Masaryk měl za dobu svého prezidentování cca 300 žalob ze strany katolické církve. Ř-K církev brutálně zazlívala Masarykovi i Benešovi jejich zednářství a jejich humanizmus byl pro ně naprosto nestravitelnou konkurencí.

  Takže jak dalece se na Slovensku projevovala otázka náboženská - slovenský katolicizmus non plus ultra dodnes - a jak dalece otázka národnostní nikdo nerozhodne.     

    Faktem je, že národ slovenský fakticky za rakousko-uherska neexistoval a tak ve 30. letech církev situaci nejspíše využila ve svůj prospěch a podle svých představ.

   Z pohledu papeže a ř-k církve byla Mnichovská dohoda něco velice pozitivního. A svést to na Masaryka a Beneše - tak zabijete dvě mouchy jednou ranou.

Původní Masarykova idea byla přeměnit R - U na federaci podle amerického vzoru. Bohužel se proti tomu postavili čeští i maďarští nacionalisté (Rakušáci by byli pro). A to zřejmě i pod jakýmsi tlakem ze vznikajícího sovětského Ruska (viz pokus Maďarské republiky rad připojit jižní Slovensko - v r. 1919). Neb jsme se v dějepise učili, že bez VŘSR by nebylo svobodného Československa.

Přibrat sudetské Němce a Maďarskou menšinu na Slovensku (do vlády) by si nemohl dovolit kvůli odporu českých (levicově orientovaných) nacionalistů.

Tudíž se podvolil s vědomím, že tento stát nebude stabilní - vydrží-li padesát let, nebudu se o jeho další osud obávat (tak nějak to řekl).

A jeho další památný výrok "Češi si nedovedou vládnout" platí dodnes.

Kromě toho neměl ve vládě mnoho opory, Štefánik zahynul (někdy přičítáno Benešovi), Rašín zavražděn komunistickým fanatikem. V nejkritičtější době zemřel. A Edvard Beneš pak svými neuváženými činy pád Československa dokončil a po válce jej pomohl vehnat do Stalinových spárů.

Demokracie skončila, když V+W museli zavřít Osvobozené divadlo. Přesto bych se neodvažoval považovat TGM za neschopného. Naopak, po Karlu IV to byl, žel, poslední velký muž našich dějin.  Souhlasím s tím, že Havel se příliš nevyznamenal, kdežto Beneše a Klause považuji za škůdce národa - oba stejně sebestřední.

Samé kdyby. Ten článek je o ničem.

Správná  úvaha. Já si někdy štu o česko-polských vztazích a musím se hrozně smát.

Polský ministr zahraničí Beck, stejně jako Pilusdski, považovali Československo   za sezonní a uměle vytvořený stát a byli názoru, že nebude mít dlouhé trvaní. To stejné si myslel Masaryk o Polsku.Oba státy vedly přihlouplou nacionalistickou politiku a anažily se o co nejlepší vztahy s Německem. Masaryk,což se neví, podporoval Německo v snaze

o revizi polsko- německých hranic. Poláci zase podepsali pak o neutočenís Německem.

I stím Dubčekem, máš Jirko pravdu. Nezvolení Dubčeka prezidentem určitě urychlilo rozpad. Navíc Havel se odebral do Bratislavy až po půl roce.Nově vytvořený stát má vždy problémy. Je otázka hranic a národnostního složení. Hodně tudíž záleží na sousedech.

Dnes karma.

Staví se všelijaké obskurní památkníky a pomníky - ale památník či museum právního a mírumilovného zrušení federativních států ještě nikde nikdo nepostavil. Asi by to totiž bylo jen o Československu.

Zná někdo jiný podobný případ?

Díky za zajímavý článek, .

     Ani o jednom muži v titulku, bych neřekl, že je neschopný. Přestože v tom ostatním většinou máte pravdu. Nikdo z nás totiž není všemohoucí ....

     Na život se dívám trošičku jinak. Nikdo z nás tu není nezávislá a samostatná "kulička". Máme vazby na všechny kolem nás - tyto vazby nám něco umožňují, něco vnucují a něco zakazují. Této predikci říkáme osud, anebo také karma.

    Osud ani karma však není fatální. Podle způsobu - jak ten osud naplňujeme - si vytváříme další osud.

    Život - jedince i národa - je něco jako řada kostiček z domina. Mnoho let je nějak skládáte. Tato naše řada kostiček různě navazuje na kostičky druhých a proplétá se s nimi. Furt nic nevidíte a skládáte kostičky. Pak se něco stane a do těch kostiček něco drcne.

   A najednou vidíte, co jste poskládal. Do toho pak už jako člověk - jedinec - vlastně už nemůžete zasáhnout. Ale můžete se zkusit nějak poučit a jakmile to situace dovolí skládat kostičky znovu a jinak.    Takže ti čtyři v titulku přijali výzvu .. a žili ji.

A také bych rád dodal, pane Hermánku že přece nebudu tvrdit o nejvýznamnějších představitelích svého národa, že jsou neschopní.

   Třeba jen proto, že by to něco vypovídalo o mě a o nás.