Zní to sice absurdně, ale je to pravda svatá. Stejně přesvatá, jak byl demokratický socialismus náhle prozřelých starých komunistů. Drželi se hesla, že stačí naznačit a lidi sbaští, že už mají demokracii. Ale s vedoucí úlohou KSČ.
Tak to jsem zase ujel od tématu. Ale já myslím, že není od věci toto připomínat i po 50 letech, protože právě před 50 lety ta "Strana mírného pokroku v mezích zákona" a tedy v mezích vymezených pravidly socialismu, chtěla vybudovat něco nového, ale vlastně zcela starého.
A stále se nemohu dostat k těm odcizeným knedlíkům. Prostě to, co si koupím a co zaplatím se stává mým majetkem. To platilo již za Starého Říma a platí dodnes. A my si v té hospodě ve čtyřech objednali dvě kachny, které jsme samozřejmě všechny nesnědli.
Já nemám rád vyhazování jídla do odpadu, zvláště když tehdy byla ještě naživu maminka. Ovšem, když jsem u ní druhý den ten balíček s kachnou a knedlíky otevřel, tak kachna tam sice byla - ono se to špatně hostovi servíruje, ale ten plný talíř netknutých knedlíků už ne.
Každý si prostě musí pomoci jak umí a proč vařit další knedlíky, když se ty od minulého hosta dají dát na chvíli nad páru?
Prostě, dnešní hostinští jsou přesně tak stejně poctiví, jak byli ti v roce 1967 a vlastně po celý čas "totality" i "normality". A tím, prosím nemyslím tu "slavnou normalizaci".
Myslím tím tržní stav, ve kterém ten schopnější a pilnější přežívá a ten méně schopný a více líný si musí k přežití pomáhat takovými fintičkami, jako byly ty kachní knedlíčky a další. A dnes má skvělou výmluvu: Zkrachoval kvůli Babišovi, kvůli EET.
Ona je první půlka února a turistů není příliš mnoho. Zdá se dokonce, že podstatě méně, než je na Hradě, Malé Straně a Starém městě celkem hospod. A přesně tak to vypadalo včera odpoledne i U Bonaparta, taktéž v Nerudovce ("Knedlíkáři" jsou v Úvozu).
Znám tu hospodu U Bonaparta velmi dobře z před těch padesáti let. Moja dívka Soňa, původem z Berlína, milovala Prahu a já jsem se do toho tak nějak připletl. Ostatně, proč by dívka, která má blíže ke třicítce než k dvacítce měla pohrdnout maškrtným devateníctiletým kolouškem?
V Praze bydlívala u těch hostinských, u Mirka a Milady a statistická pravděpodobnost mi říká, že ti dva už točí a roznášejí pivo na nabeských pláních. Ale tehdy, tehdy byli hostinští šlechta a ti z Nerudovky vyšší šlechta. A každý z nich měl, měsíčně, 5.000,- Kčs čistá ruka.
A to bylo v roce 1967 malé jmění. Vždyť mě také Mirek, ten výčepní, poučoval jak na to. Vytočit sud až do mrtě, na každém pivu ukrást několik desítek haléřů na míře a s dalšími penězi pak počítat jako s tuzérem. A v hospodě to tehdy hučelo jako v úle.
Zatímco včera, když jsem tam vešel, abych s kamarádem sbaštil vepřová kolena na slevový kupon, byli v lokále dva zákazníci a třetí se kolem nich nějak motal. Ti však brzy zaplatili a vyšuměli a já tam krátkou chvíli zůstal zcela sám.
Následně přišla mladá dívka, sedla si ke mně zády, takže jsem neviděl, co si objednala k jídlu. Ale slyšel jsem, jak na dotaz "Something to drink?" odpovídá "May be later". A z later se samozřejmě stalo never a s takovouto objednávkou, ať jde prosím do prdele, že?
Já tam na pivu nechal, včetně vydatného tuzéra dvě kila, kamarád měl o jedno malé míň, tak také zaplatil o něco méně. Ale jinak v těch asi 17:30 nebyla v té hospodě, kromě nás, ani noha. Tak tedy, jestli jsme kvůli tomuto cinkali klíči a já jak vůl se ještě nechal praštit obuškem, tak opravdu nevím.
