Podle mě ne, protože to jediné opravdu účinné řešení nesmí slušného člověka ani napadnout. Diskuze o cikánské otázce budou pokračovat tak dlouho, jak budeme na tomto světě a podle mého názoru se nebudou zmenšovat, ale zhoršovat. A to ze dvou zásadních důvodů. Jednak mají lidé čím dále tím více „vysoko do žlabu“ a jednak je cikánské etnikum neskonale plodnější než etnikum „bílé“, i když obě etnika patří ke stejné rase. Myslím, že indoevropské.
Hovořit o sociálních příčinách těchto problémů je jen půlka pravdy. Já vyrůstal v proletářských Záběhlicích, které byly též chudé, a když jsme v roce 1969 koupili první auto, koukali a to lidé jako husa do flašky. A přesto se všichni mí spolužáci ze ZDŠ v životě více či méně uplatnili a nikdo na podpoře neskončil.
Nevím, jak dlouho trvá, než se vytvoří povahové rysy národa, ale všichni je známe. Ten, kdo zná blíže Nizozemce, ví, jak jsou šetrní a není to náhodou. Museli si velkou část svého území vybojovat z moře, což se třeba o Francouzích vůbec nedá říci a na povaze těch národů je to zcela nepochybně znát.
A cikáni, jak každý ví, přišli z Indie. A lze důvodně přepokládat, že tam nepatřili ani k žádné bohaté a ani k žádné pracovité kastě, pokud se to o kastě dá vůbec tak říci. A myslím, že se asi moc nemýlím, když řeknu, že psychika kočujících cikánů se vyvíjela podobně jako psychika Čechů za totality.
Češi za totality nastavili určité mimikry a těmi se projevovali navenek, stejně jako „ublížení cikáni“, kteří jajkání nad rasismem. Češi ovšem místo toho „milovali SSSR a KSČ“. Všichni si něco mysleli a něco jiného hráli. Což, podle mého názoru, u cikánských aktivistů přetrvává doposud.
Celá ta věc má genetický základ. A ne, že ne. Je známo mnoho příkladů, kdy cikánské dítě dané, třeba hned od narození, v určitém věku okolo puberty „zvlčilo“, aniž by mělo jakýkoli kontakt se sociálně slabým prostředím, natožpak s prostředím cikánským. Ten kontakt přišel, zcela samozřejmě a samovolně, až časem.
Gayové ba i lesby bojují o adopce dětí. Lesby jsou o trochu méně motivované, protože jim stačí krátká chvíle „odporného“ sexu s mužem a vlastní dítě je na světě. Ne tak u gayů. Sice nevím, kolik z nich by si vůbec trouflo adoptovat dítě z děcáku, ale většinou by to asi byl dítě cikánské. Možná ta tak daleko dospěje, ale já doufám, že ne. Přineslo by to spíš další problémy a možná i tragédie.
Jak tedy s tím cikánským etnikem? Já osobně si myslím, že žádné řešení není možné. Že je to jako s velkou vodou, která občas přijde, a my proti ní stavíme hráze, ale nikdy není ta ochrana dokonalá a nikdy se ten život u řek nestane pro nás zcela bezpečným.
Tak trochu bych tu naši společnost přirovnal k modernímu automobilu, prošpikovaném elektronikou. Dříve bývala auta jednoduchá a robustní a většinou je šlo spravit na koleně. A také ten vztah k cikánům byl jaksi jasnější, přímočařejší, bez podlézání menšinám a bez neoprávněného nadržování.
Dnes jsou společnost ba i auta daleko komplikovanější a jejich oprava složitější. Přímočará řešení „cikán – necikán, když nepracuješ, půjdeš bručet“ již nefungují. Stali jsme se citlivější, zranitelnější. Jako ostatně celá euroamerická společnost. A už ta auta neumíme spravit jako dříve. Na koleně, na dvoře u pana Chvojky, který už je skoro 40 let po smrti.
A po smrti je i ten náš zdravý vztah k cikánům, který byl před těmi čtyřiceti lety přece jen životaschopnější. To, co tehdy platilo už neplatí a když v moderním autě nějaká součástka odejde, tak auto sice jede, ale automatická převodovka neřadí, nefunguje ABS, posilovač řízení nefunguje atd.
A stejně, jako to „moderní zraněné auto“ se chová i naše společnost. Tak nějak se pohybujeme dopředu, ale řešení cikánského problému nikdo nenachází. Nemůže, protože prostě a jednoduše takové řešení v současné společnosti neexistuje.
