I když to je vlastně zbytečné. Ale, prostě řidičské návyky jsou řidičské návyky, s tím se nedá nic moc dělat. Snad jenom neřídit by šlo. Ale zas to není tak zajímavé.
Kdysi jedna německá výzkumnická firma zjistila, že Němci jsou daleko háklivější na špatné hodnocení svých řidičských, nežli milostných schopností. Ono, kdyby stačilo nastříkat auto na V-modrou a skokově by se zvýšil výkon řidiče, bylo by to krásné.
Na druhou stranu ale, kdyby řidič najednou ztuhl či snad dokonce ztvrdl, tak by z toho osádka vozu nemusela být tak odvázaná, jak by čekal.
Prostě a jednoduše na naše řidičské schopnosti jsme daleko citlivější než na ty postelní. Ostatně snad nikdy nám nikdo nepřijde počůrat nohy...
Podobně to prý dělají řidiči, jako výraz opovržení nad řidičským uměním konkurenta. Ale dělají to samozřejmě jen tehdy, pokud sami nejsou pomláceni. Ovšem k úrazu v posteli může dojít poměrně snadno.
Slyšel jsem o nehodách na vlastním, velmi malolitrážním vozidle, po kterých muselo být po několik týdnů to vozidlo nepoužíváno. Bolelo by to asi hodně.
To mně se stala nehoda přímo pohlavní. Nejprve jsme se veselili ve vinárně a pak, podle hesla "těžko na cvičišti, lehko na bojišti" jsem nastoupil na to bojiště. Ale při secvičování jedné sestavy jsem padl nosem, tedy po hlavě, na pelest postele a poprvé v životě poznal, jak vypadají ty hvězdičky.
Ale konec nesmyslů, jinak to zase, já, vzorný bloger, schytám. Dnes ráno hlásilo rádio, že nějaký řidič, věk 34 let byl souzen za sražení chodkyně na přechodu pro chodce řízeném světly. Chodkyně šla na červenou a on jel na zelenou.
A rozsudky zněly takto: 1. vinen, 2. spoluvinen, 3. nevinen. Samozřejmě, neznám ten případ a mohu soudit pouze obecně. Ani na zelenou nemohu jet bezhlavě jako vlak. Ten dostane zelenou a jede tak, aby dodržel jízdní řád. A popřípadě někoho, po právu sestřelí.
Ale na křižovatce to máme většinou genderově správně. A sice, na červenou nám tam obvykle vjede chlap a vběhne ženská. Jistě, ne 100%, ale zpravidla ano. A ve vlastním zájmu musím "čumět", kde se kdo někde motá, abych ho nesestřelil.
A díky tomuto postoji a díky svým "ženským očím" se mi to za skoro padesát let nikdy nepodařilo. A kromě mouder o křižovatkách, mám také ještě jedno moudro. A sice o svícení v noci. Zdá se samozřejmé, že v noci auto svítí, ale vůbec tomu tak není.
Auto, odstavené v noci jako překážka provozu, v 95% případů nesvítí, ale bliká. To co má svítit, tedy obrysová světla, nesvítí a to, co svítit nemusí, bliká. Blikají blinkry jak varovná světla, ale blikají špatně. Správně mají svítit obrysová světla, popřípadě jen ta levá.
Ale, bav se s volem vo neděli, že? Já, když mi bylo 22 let jsem vezl svou nastávající na Plavečák v Podolí a chtěl jsem se vytáhnout. Byl listopad, ulice Na Dolinách byl "posmrkaná", zatáčka opačně klopená a já tam vletěl jako "hrdina".
Ale spíš "jako blbec" a dodnes nevím, jak jsem se z toho smyku vlastně vymotal. Ale jedna lekce mi stačila a já dodnes vím, co to je rychlost přiměřená a že s tou maximálně povolenou nemá skoro nic společného.
Ovšem, velký sympaťák, co se kvůli svým politickým názorům dost líbí, to asi neví nebo spíš nevěděl. Protože, když kdysi zrušil svého Aston Martin, podle modelu cena okolo 5 Mega, tak neustále kvílel, že neporušil nejvyšší povolenou rychlost. Dosti hloupé stanovisko, že?
A ještě dlužím jedno vysvětlení, proč se vždy dívám doprava? Protože to prostě je zažitý řidičský úkon (těch je velmi mnoho - třeba otočit se doprava a lacině zkontrolovat, že pruh je volný) a dělám to už skoro 15 let, i když vím, že to jednosměrka TAM a ne SEM.
Ale lepší je se zasmát a říci opakovaně "to jsem ale pako, vždyť to je jednosměrka" než ztratit dobrý řidičský návyk. A v lůžku postupujte prosím podobně a nezapomínejte na staré dobré návyky z mládí.
