J. Werich, M. Horníček, J, Vyvadil a ruský Krym

Kdysi jsme doma měli černou desku s forbínami dvojice W+H, které byly, na svou dobu poměrně velmi odvážné. Tedy, samozřejmě, v mezích, že? A v jedné z těch forbín diskutuje Miroslav Horníček s Janem Werichem na téma uměleckých směrů.Myslím, že to bylo asi takto:1. Expresionista, ten maluje, jak to vidí 2. Impresionista, ten maluje, je to cítí… 3. A socialistický realista? Ten maluje, jak to čte  

A přesně tak by se daly rozdělit i postoje současného českého publika k ukrajinské krizi, potažmo k prezidentu Zemanovi, protože ty dvě věci spolu velmi souvisí.

Kolega Polanecký se ve svém včerejším článku Jiří Vyvadil neříká pravdu pokouší prokázat to, co je v titulku článku, ale myslím, že nepříliš úspěšně.

Každá vojenská akce má vždy několik příčin. Například, i kdyby nebylo přepadení Pearl Harbour, tak by Tichomoří válka stejně vypukla, protože napětí mezi USA a Japonskem rostlo.

A kdyby Gavrilo Princip nezastřelil v Sarajevu následníka trůnu, dříve nebo později by z podobných příčin by I. sv. válka vypukla tak jako tak a o přepadení vysílačky v Gleiwitz nemá vůbec nikdo ani tu nejmenší pochybnost. Byla to čistá záminka k zahájení bojů.

Takže, v tom nejvyšším, strategickém levelu je samozřejmě soupeření USA se SSSR a jeho následníkem Ruskem. Nejde o nic jiného než ideologického protivníka oslabit a rozložit. Do toho samozřejmě spadají různé „neziskovky“, homosexualismus, Pussy Riot a podobně.

To je tzv. „permanentní oslabování protivníka“. Pak se ale naskytl případ již připraveného útoku na Sýrii, kde Rusko ukáže svou sílu a k velké nelibosti amerického vedení zarazí již startující letadla.

A toto byl impuls k tomu, aby byla podniknuta konkrétní a mohutná operace. I ten nejblbší žáček generálské školy by si vybral Ukrajinu, která se pro oslabení Ruska hodí jako prdel na nočník.

Myšlenka Ukrajiny jako spojence NATO a US NAVY na Krymu musela být pro strategické plánovače USA naprosto uchvancancující. Zvláště pak, když by se z Krymu musela pakovat ruská Černomořská flotila.

A načasování? Olympiáda v Soči bylo ideální datum. Ale lidová demonstrace nemůže propuknout tak na povel, jako na povel vyjely tanky psychopatického gruzínského prezidenta Saakašviliho v době Olympiády v Pekingu na Jižní Osetii. Nějaká časová prodleva tam musela být.

A Krym? Ohraná deska. Žvásty, že Rusko „ukradlo“ Krym, který býval jeho vlastním územím a na kterém žije nadpoloviční většina etnických Rusů, kteří si to odsouhlasili, jsou trapné.

Moc by mě zajímalo, co by zdejší kokodákalové říkali na případ v opačném gardu. A sice na případ Jižních Kuril. Ty jsou ruské, SSSR je na Japonsku získal ve II. Sv. válce a přitom nelze říci, že tuto válku s Japonskem SSSR vyprovokoval.

A přesto tyto ostrovy Japonsko stále považuje za své území, zatímco Rusko nikdy nárok na Krym, který ztratilo daleko pitomějším způsobem (rozhodnutím komunistického papaláše) nevzneslo. A pouze vzalo Krym a jeho obyvatelstvo pod svou ochranu.

Takže, abych dokončil pointu. Kdyby dnes na Jižních Kurilách žilo přes 50% etnických Japonců, ti si odhlasovali připojení k Japonsku a Kreml by v důsledku vnitřních rozbrojů byl slabý a nedokázal tomu zabránit, tak by se stalo co?¨

Zdejší armáda vykřikovatelů o „ukradeném území“ by najednou otočila o 180° a začala hromadně zpívat píseň: „Dějinná spravedlnost byla naplněna, lidská práva zachráněna“. A proč? Protože v tomto případě by o území přišlo Rusko. A to musí být dobře, i kdyby to bylo špatně.